Češi nejsou malý a bezvýznamný národ.

Přestaňme si to už o sobě proboha myslet!

Svatopluk Čech
Jitřní písně – Dosti nás

Jsme slabí, malí — Dosti těchto řečí! Jen kdo tak zoufá, sláb a malý jest. Oč byla Hellas, byla Róma větší, než skrání nesmrtnou se dotkla hvězd? Jak směšné byly našich předků cepy, když celý svět se zdvihl proti nim, a hle! Svět celý zdrtil vůdce slepý a Táboru se klonil věčný Řím. Jen v srdce zápal, chrabrost bohatýrů a budem vojsko netušených sil! Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malým ten, kdo zná jen malý cíl.

Právě probíhají oslavy 700 let od narození Karla IV., Otce vlasti, císaře Svaté říše římské, který si za své sídlo vybral Čechy a konkrétně Prahu. Obdivoval se České zemi a – dle jeho vlastních slov – pociťoval její duchovní velikost. My nyní obdivujeme Karla IV., ale sami o sobě si myslíme, že nic neznamenáme. Není to v podstatě urážka Karlova majestátu, když lid, který on si vyvolil, si sám sebe neváží?

 

Vládnoucí elita světa se nás snaží připravit o vlastní historii. Pojďme si ale letmo připomenout, jací vždy byli Češi hrdinové. Pominu slavnou éru husitství, která nemá v dějinách Evropy obdoby, a jejíž velikost je v současné době zpochybňována. Pominu českého husitského krále Jiřího z Poděbrad, který jako první přišel s ideou sjednocené Evropy, avšak byl králi ostatních evropských zemí odmítnut. Pominu etapu Národního obrození, které také nemá ve světě obdoby, a mimochodem – jsme v podstatě jediní, kteří z původních polabských Slovanů, nezanikli. Pominu i to, že jsme v rámci Habsburské monarchie byli nejprůmyslovější a nejrozvinutější zemí. Pominu i První republiku, kdy jsme byli jednou z nejvyspělejších ekonomik světa. A pominu dokonce i roky od Druhé světové války až do roku 1989, kdy jsme byli soběstační naprosto ve všem – v podstatě jako jediný národ na světě naší velikosti. Vyvíjeli a vyráběli jsme trysková letadla, atomové reaktory, lokomotivy, trolejbusy, autobusy, traktory, radary, motocykly, osobní i nákladní automobily, špičkové zbraně, tkalcovské stavy, zemědělské stroje, turbíny, námořní lodě, tanky, špičkové sklářské a porcelánové výrobky atd. a byli jsme soběstační v produkci potravin.

Co ale pominout nelze, je současná malost mnohých obyvatel České republiky a jejich nevíra v sebe sama a ve vlastní národ! A tento pocit malosti je zcela záměrně pěstován veřejnoprávní Českou televizí, veřejnoprávním Českým rozhlasem (které si navíc sami platíme) i všemi mainstreamovými médii (která povětšinou nejsou ani v českých rukou). A jako vrchol všeho tak hovoří i téměř všichni politici.

My Češi ale nejsme nějací malí bezmocní ubožáci. My jsme naopak jeden z nejvyspělejších a nejhumánnějších národů světa! Nikdy jsme nevlastnili žádnou kolonii, nikdy jsme nikoho nenapadli. Naopak, vždy jsme byli soběstační, a pokud jsme bojovali, tak jsme se pouze bránili. Dnes jsme sice – navzdory mínění a přání naprosté většiny obyvatel naší země – v jakési pofidérní „koalici ochotných“, která má své vojáky například v Afghánistánu a jinde, ale nemáme tam vůbec co pohledávat. K těmto pochybným misím byl náš národ zneužit a na mezinárodní scéně se operuje jeho jménem obyvatelstvu navzdory.

Kdybychom byli tak nevýznamní, jak nám všechna média a politici vtloukají soustavně do hlav, proč by byl o nás takový zájem? Proč je zde tolik nadnárodních korporací, proč je vůbec zájem o naše kvalifikované pracovníky, kteří pracují pro zahraniční investory za hubičku? Proč je zájem o to, abychom nemohli vyvíjet a vyrábět nic vlastního, a proč musíme dovážet potraviny?

České země byly vždy duchovním centrem Evropy a de facto i světa – ostatně naposledy o tom hovořil třeba ruský analytik V. V. Pjakin ve svém pořadu „Otázka – Odpověď“. Dne 4. 4. 2016 uvedl, že Praha vždy byla a je centrem světového skrytého řízení.

Sjednotitel Německa a politik světového formátu Otto von Bismarck pronesl tuto větu: „Kdo ovládá Čechy, je pánem Evropy.“ Německo na to nikdy nezapomnělo a řídí se podle toho i dnes – v rámci EU. Ale my Češi to nevíme!!!

Současní politologové a politici se snaží popírat i známou (a funkční) geostrategickou teorie Heartlandu Sira Johna Mackindera, který považoval Evropu, Asii a Afriku za jeden „světový ostrov“, za jehož zásadní část považoval i Rusko. Svou představu o významu jednotlivých částí světa vyjádřil takto: „Kdo ovládá Východní Evropu, ovládá Heartland. Kdo ovládá Heartland, ovládá Světový ostrov. A kdo ovládá Světový ostrov, ovládá svět.“ Proto například po první světové válce dokládal nutnost udržet východní Evropu rozdělenou a oddělenou od Ruska. Navíc je absolutně neoddiskutovatelnou skutečností, že geograficky leží Česká republika v srdci Evropy a jejím geografickým centrem je Praha.

A na závěr tento důležitý fakt: v současné době se hovoří o nedostatku vody, takže si dámy a pánové uvědomme, že územím českého státu procházejí tři hlavní evropská rozvodí, oddělující úmoří Severního, Baltského a Černého moře.

Vezmeme – li tedy v potaz všechna výše uvedená fakta, pak je zcela zřejmé, že nejsme malí, že nejsme vůbec bezvýznamní, ale přesně naopak! Česká republika je velmi významným geostrategickým prostorem! A my, protože jsme se tu narodili a máme zde své předky, jsme povinni tuto zemi chránit a být na ni hrdi. Prostě je to naše povinnost!

Vladimíra Vítová Praha, 28. 5. 2016

SLOVANSKÉ JAZYKY JSOU NEJKONSTRUKTIVNĚJŠÍ NA CELÉ PLANETĚ!

 

SLOVANSKÉ JAZYKY JSOU NEJKONSTRUKTIVNĚJŠÍ NA CELÉ PLANETĚ!
Konstruktivní jazyky? Může mi to někdo osvětlit? Co dělá islandštinu konstruktivnějším jazykem, než je např. švédština?Tohle je hodně důležitá a komplexní otázka, děkuji za ni. Islandštinu a švédštinu ti nevysvětlím, protože jsem tyto jazyky nestudovala, ale můžu vysvětlit základní obecnější problematiku:Jazyk dělá konstruktivnější či destruktivnější jeho rezonance. Slovo a mluva vytváří určité vlnění, určitou energii, která na člověka působí, primárně na jeho mozek. A poté formuje jeho myšlení, energii, schopnosti, míru uvědomělosti, systém rozhodování mezi dobrem a zlem.

Je to stejný princip jako s hudbou, kdy diszonance, nelad a falešné zvuky člověku škodí a naopak melodická čistá harmonická hudba, speciálně ještě ve čtyřčtvrťovém taktu, je pro člověka velice konstruktivní.

Dokonalý příklad takové hudby co je na 4 doby, je tato skladba od Denean:

Denean – To the children

https://www.youtube.com/watch?v=EKB65n_LAjQ

Mimochodem skupinu Denean vám všem velice doporučuji, je to kvalitní a silně konstruktivní hudba… Hudbu bych mohla vysvětlovat ještě dlouho, ale tento dotaz je zaměřen na jazyky, takže téma hudby je zde pouze jako stručný příklad. A teď zpátky k primárnímu tématu:

Slovanské jazyky jsou nejvíce konstruktivní proto, že jednotlivé slabiky velice konstruktivně rezonují, když se vysloví. Navíc slovanský jazyk má určitou libozvučnou melodii. Nemluvíš pořád v jedné výšce, ale ty svůj rodný jazyk jakoby zpíváš. A pokud jsi někdy studovala jiný jazyk, tak určitě víš, že v každém jazyce je jiná melodie, která se během mluvení ozývá. My jsme například na melodii mluvené angličtiny měli už na základní škole speciálně zaměřenou hodinu, kdy jsme se učili ji zpívat/intonovat podle určitého vzorce. (Na youtube jsou o into naci videa, kdyby někdo nerozuměl co mám na mysli)

Tohle není náhoda, a není to jedno. Melodie konkrétního jazyku k němu patří a má významný podíl na tom, jak daný jazyk poté rezonuje s lidskou bytostí. Když jsem se například já ptala rakušáků jak jim čeština zní, potvrdili mi, že to je takové měkké ,,patata a jakoby zpívané“. Někteří si z toho dělali srandu :)

Hodně dělají i ,,měkké“ souhlásky, což jsou ty nad kterými mají češi diakritiku. V češtině je to například š ž č ť ň ď, slovenština má navíc velmi krásné měkkoučké l‘, které také velmi dobře a jemně rezonuje.

Opačný příklad destrukčního prvku v jazyku – použiju angličtinu – je slovo/prvek ,,The“. Nejdestruktivnější prvek v celém anglickém jazyce je toto speciální ,,d“.Nejde o stejně vyslovené D které říkají češi ,,dělat, domluvit, podat, podepsat“.

V anglickém jazyce je to ,,The“, které zní skoro jako ,,D“, ale při vyslovování se jazyk opírá o zuby a vznikne něco, co rezonuje úplně jinak, než D ve slovanském jazyce.

V angličtině se už na ZŠ učíme, jak správně anglicky vyslovit THE a R, což jsou úplně jiné zvuky než zná rodilý slovanský mluvčí a většině dětí trvá se to naučit, není jim to přirozené. ,,The“ ceděné přes zuby je pro člověka destruktivně rezonující energie. Proto rodilý mluvčí nikdy nebude mít tak konstruktivně stimulovaný mozek jako slovák, protože ho každý den ubíjí jeho vlastní jazyk.

Já vím, že my češi (a slováci) často remcáme na svůj původ. Že jsme takový malý záprtek v jakési kotlince, všechny velké národy se přes nás v historii valí jak velká voda, ani pořádnou armádu nemáme, věhlas po světě je už dávno ten tam, amíci ani pořádně neví že existujeme… ALE, my v té naší malé kotlince máme něco, co oni nikdy mít nebudou. Nejkonstruktivnější jazyk celé planety. Buďte hrdí na svůj mateřský jazyk, pěstujte ho, a milujte ho.

Umělé rozdělení čechů a slováků na dva národy, historická snaha zničit český jazyk, likvidace našich velkých podniků a umělé programování našich mozků že ,,jsme malí hloupí bezvýznamní svačinkáři/čoboláci a zbytek světa se nám jenom směje“, to jsou všechno cílené snahy elit nás zničit, protože oni nechtějí a nepotřebují takto konstruktivní národy, jako jsme my.

Proto nás likvidují zvenku i zevnitř, u mnoha čechů se jim to už povedlo, kdy češi nejsou rádi že jsou češi a naopak na čechy nadávají. Je to program, který byl vytvořen speciálně za účelem likvidace našeho národa!

Němci, Rusové a národy mluvící slovanskými jazyky jsou naděje pro kompletní lidstvo, MY JSME KLÍČ. Naše energie a naše jazyky nám v tom velice pomáhají. Amerika se může jít zakopat.

Ještě v návaznosti na nedávno vydaný skvělý článek s rozhovorem Tomáše Keltnera bych dodala, že na planetě Zemi NEEXISTUJE silnější kombinace, než uvědomělá spirituální moudrá žena s modrýma očima, která ještě navíc mluví slovanským jazykem (případně rusky nebo německy). – Tyto ženy chce systém zlikvidovat na prvním místě, proto nám sem také cpou arabáše.

Češi a slováci ale nejsou jediný národ, který se likviduje cíleně zvenku i zevnitř. Na měnce nasadili falešného Hitlera a zkonstruovali předem domluvené hrůzy, které se děly a poté doaranžovaly tak, jak se to elitám hodilo. Protože německý národ byl pro elity nejnebezpečnější z nejnebezpečnějších. Nyní němce podvědomě nenávidí celý svět, aniž by dnešní potomci za cokoliv z minulosti mohli. To jim bere mnoho síly. Stejné snahy jsou vyvíjeny i na Rusko, ale Rusko je velice silná země, kde se to nedaří a dnes díky Putinovi už nikdy ani nepodaří.

A nyní si položte otázku, na kterou byste s tím co víte už mohli najít odpověď sami: ,,PROČ se po celém světě globálně propaguje a implementuje angličtina?“

Není to náhoda, není to pouze tím že je to jednoduchý primitivní jazyk který se zvládne naučit v podstatě každý kdo chce. Je to jazyk, který oslabuje energetický potenciál člověka, jeho mozek a jeho myšlení. Pokud by se podařilo zavést po celém světě NWO a všem národům vnutit angličtinu, přišli bychom o mnoho ze své síly. Svoji sílu máme sice v genech, ale to co s nimi vibruje a co je povznáší, je náš konstruktivně rezonující jazyk. Rozšiřování a vnucování angličtiny lidem je jedna z kolejí, kterou je možné silně oslabit a posléze i zničit slovanské národy, které jsou pro elity trnem v oku.

Jejich výhoda je, že uskutečňují hned několik plánů naráz a ničí nás hned na několika rovinách. Vyučují angličtinu a všude ji po nás požadují, šoupou mezi nás arabáše + černochy a přesvědčují nás o tom jak jsme bezcenní. Geniálně vymyšlené, co říkáte?

  1. Četla jsem tady, že když se dítě v břiše skenuje ultrazvukem, může to způsobit homosexualitu. Když někdo měl nemocné srdce a museli ho ultrazvukovat fakt často a hodně, tak co ještě mu může hrozit?

Ultrazvuk poškozuje kompletní tkáně plodu, hlavně mozek. Z takto poškozených tkání vzniká celá řada oslabení nebo onemocnění… Různé druhy rakoviny (To jsou případy dětí kterým je jen pár let a už mají nádory nebo leukémii, ale děti to mají dnes i z mobilů a wifin co jim září doma nonstop. Takže všechny rakoviny nejsou pouze z ultrazvuku.), mentální poruchy typu aspergerův syndrom, autismus, či různé lehčí formy poruch typu dysgrafik, dyskalkulik, potíže se soustředěním, poruchy myšlení.

Snížená schopnost chápat, učit se, rozumět psanému slovu, poškozené spirituální schopnosti, snížená empatie. Generace která byla ultrazvukovaná a dnes chodí do školy má údajně dnes hodiny POROZUMĚNÍ PSANÉMU SLOVU v českém jazyce, protože děti dnes čtou knihu a nerozumí tomu co je v ní napsané.

Navíc je ultrazvuk pro dítě velmi bolestivý, kdo by neměl bolesti, když ho smaží zevnitř jako v mikrovlnce a nemůže nikam utéct? – Týrat děti už v lůně matky byl speciální plán, který se tomuto ďábelskému systému podařilo nastolit.

A běda matkám které ještě mají mozek a nechodí na ultrazvuky: ,,To jsou nezodpovědné pološílené krkavčí matky“, kterým se budou dělat problémy jak jen to půjde. A hlavně strašit… strašit strašit strašit. Veškerý systém ultrazvuku je jen o programu strachu. – ,,Co když se náhodou něco stane“ – Ale ono se stane, právě díky tomu, že se dítě v lůně takto poškozuje.

Autor: Romana Bene Buli

 

 

Sme potomkami najstaršej európskej civilizácie

Rozsiahle územia starého kontinentu obýval od úsvitu dejín najväčší národ Európy, Slovania.

 

Na zdanlivo nekonečných priestoroch Ruskej tabule, Kaukazu až po úpätie Hindukušu, cez Malú Áziu a ostrovy Egejského mora až po Peloponézsky polostrov, Balkán a sever Apeninského polostrova až po Severné more, od južnej Škandinávie po údolia karpatského masívu a nížiny Strednej Európy, žili kmene hovoriace príbuzným jazykom, dorozumievajúc sa jednotnými znakmi písma s jednotnou mytológiou.

S ústupom ľadovcov z vrcholov a údolí najvyšších európskych horstiev začína sa v kolíske Slovanov rodiť impozantná Dunajská civilizácia. Civilizácia s najstaršou gramotnosťou a medenou metalurgiou na svete. Na počiatku histórie vstupuje do európskych dejín ako Vinčanská kultúra. Začala sa rozvíjať na strednom Dunaji a podľa archeologických, antropologických, etymologických, grafématických a genetických výskumov o jej protoslovanskom charaktere nemusíme pochybovať. Množstvo doposiaľ nájdených archeologických artefaktov tejto kultúry poukazuje na rozsiahle územie. Slovanská história sa začala písať 8 tisíc rokov pred Kristom a písomná gramotnosť uzrela svetlo sveta 6 tisíc rokov pred Kristom. (o písomnej gramotnosti Slovanov je podrobnejšie písané v Almanachu Zem a Vek MMXIV, ktorý vyšiel tento mesiac.) .

Výskum Vinčanskej kultúry, ako prvej kultúry v poznanej histórii vôbec, umožnil uvažovať o Európe ako o kolíske ľudskej civilizácie. Nespočetné generácie Slovanského národa nesú svoju identitu od svojej kolísky po súčasnosť. Na svojej ceste históriou ovplyvňované klimatickými, demografickými a existenčnými faktormi, migrovali slovanské kmene Európou, ale i do Indie, Malej Ázie na ostrovy Egejského mora a do Afriky. Na svojej ceste zažívali obdobia rozkvetu i poroby. Mnohé kmene cestu históriou neprežili, mnohé boli pohltené silnejším etnikom. Všetci však podliehali formovaniu vplyvom prostredia, klimatických zmien i genetického obohacovania, ale i úpadku, podľa zákonov evolúcie. Sami tiež ovplyvňovali iné neslovanské etniká a zanechávali genetické stopy. Zanechávali však aj stopy etymologické ďaleko od dnešných slovanských území. Prechádzajúc tisícročiami diferencoval sa národ Slovanov na mnoho kmeňov a vývojom rečovej, kultúrnej, zvykovej a mentálnej odlišnosti na dnešné slovanské národy. Často si však niesol v sebe vzájomnú nevraživosť, ktorá mnohokrát v histórii vplyvom politických zrážok prerastala až do vzájomného ničenia. Hoci sa dnes jednotlivé slovanské národy v mnohom líšia, predsa majú spoločnú duchovnú podstatu ukrytú v slovanskej mytológii. Mytológii vychádzajúcej s prírody, uctievania prírodných živlov, rituálnych obradov a sveta mágie a uctievania počiatočnej sily ako tvorcu všetkého. Majú spoločných predkov, ktorí uctievali spoločné slovanské božstvá a mali spoločné dejiny. A nakoniec majú spoločný genetický základ odlišný od iných etník. Sú teda autochtónnym európskym etnikom. Tým je spochybnená súčasná teória o príchode Slovanov na svoje územia v piatom storočí nášho letopočtu.

Pravda o histórii Slovanov je dnes ukrytá pod nánosom umelo vytvorených teórii a ideologických špekulácií. Dejiny Slovanov sú rozkradnuté a prisvojené inými etnikami. Nové objavy v historických, archeologických, etymologických, grafématických a genetických vedách sa však posúvajú k bodu, kedy bude treba prehodnotiť dejiny slovanských národov a prepísať ich. U ideologických odporcov to vyvoláva zdesenie a priam hysterické popieranie účasti slovanského etnika na tvorbe európskych dejín. V chorobnej túžbe ovládať Slovanov sa snažia zachovať deformovaný obraz o nich, ako o spoločenstve neschopnom samostatne o sebe rozhodovať. V minulosti sa to dialo otvoreným etnickým útlakom. Dnes podľa scenára liberálneho kozmopolitizmu.

Vráťme sa však k histórii. Kmene, ktoré ako prvé, okolo roku 4.500 pred Kristom začali šíriť civilizačné prvky vinčanskej kultúry obývali severnú časť Apeninského polostrova. Tu zanechali etymologické a genetické stopy. Na základe etymologických a grafémických poznatkov vidíme, že výrazným spôsobom ovplyvňovali kultúru južne žijúcich latinských a gréckych kmeňov. Na základe genetických stôp môžeme sledovať potomkov Etruskov až do súčasnosti. Z mladšieho historického obdobia, 3.800 rokov pred Kristom predpokladáme migráciu Chetitov do Malej Ázie, alebo ich asimiláciu slovanským etnikom. Ich reč považuje dešifrovateľ chetitského písma, Bedrich Hrozný za staroslovenčinu a ich prvé, hieroglifické písmo, je totožné zo znakmi z kolísky Slovanov. Mali by sme sa zamyslieť i nad dejinami Sumerov, ktorých pokladáme za objaviteľov písma. Texty ich hlinených tabuliek s mladšími znakmi klinového písma hovoria, že prišli z lesov severu. Znaky ich staršieho hieroglifického písma poukazujú na Slovanskú kultúru. Grafemické stopy slovanskej kultúry nachádzame v minojskej kultúre na Kréte a Cypre, ale i v starej Fenícii. V spomínanom období totiž nastáva náhle ochladenie, čo môže byť príčinou migrácie aj slovanského kmeňa Áriov zo severozápadnéj Európy do Indie. Indickí historici kladú obdobie rozmachu vyspelej harapskej kultúry do obdobia prvej vlny árijskej migrácie. Druhá migračná vlna Árijcov o tisíc rokov neskôr už nachádza Harapskú kultúru bez života. V tomto období zaniká aj Vinčanská kultúra. Jej civilizačné prvky sa však šíria ďalej. Z Karpatskej oblasti sa časti kmeňa Vandalov presúvajú na sever. Genetické stopy, etymologické a grafémické stopy nachádzame v Južnej Škandinávii dodnes.

Uvedené súvislosti kladú otázku, či je udržateľná teória o indoeurópskych národoch. Všetko hovorí o tom, že je to umelá konštrukcia vytvorená na zakrytie Slovanskej histórie. Ak indický kmeň Drávitov po príchode do Európy učil Slovanov medennej metalurgii, ako vysvetlíme, že Slovania vyrábali medenné výrobky o dvetisíc rokov skôr. A prečo dnešná históriografia mlčí? Má to svoj účel. Ona totiž pozná len keltské a germánske kmene. Niekto to tak proste určil. Inak vážený nemecký filozof, pán Herder, jednoducho zoradil európske kmene bez akéhokoľvek opodstatnenia a priradil im etnicitu. Na Slovanov potom už veľa nezostalo. Nemohli sme teda tvoriť dejiny, lebo ich tvorili Kelti a Germáni. Je to logické, nie?

Po vzniku Rímskej ríše sa Slovanské kmene ocitli v priamom susedstve, alebo ako rímsky občania ich provincií. Napriek tomu, že rímski historici poznali slovanské kmene, dnešná historiografia je k tomu nevšímavá. Pritom antickí autori, Herodotos a Aristoteles už 500 rokov pred Kristom opisujú oblasť stredného Dunaja… „ktorý preteká krajinou Skýtov“…Stopäťdesiat rokov pred Kristom hovorí Rímsky historik Strabon o Kvádoch a Sarmatoch. V prvom storočí po Kristovi píše Plínius starší o Markomanoch a Moravanoch a …“najbližšie k Panónii žijú Venedi“…Napriek tomu naďalej na školách učíme, že Slovania sem prišli v 5-tom storočí po Kristovi. Asi si naozaj myslíme, že sme múdrejší ako Plínius, ktorý vtedy žil. Byzantský historik Jordan v roku 500 po Kristovi píše…..“ Venedi majú množstvo kmeňov a každý má svoje meno, ale všetci sa považujú za Venedov-Slovenov“… Sto rokov pred Jordanom, sa bojové družiny kmeňových zväzov slovanských Vandalov vydávajú na juh a roku 406 spustošia rímsku hranicu na Ríne. Súčasne Vizigóti pustošia Rím. Od zničenia Ríma sa meno Vandal stáva synonymom ničenia až dodnes. Druhá skupina Vandalov vyplieni africké Kartágo. V piatom storočí znovu prekračujú slovanskí jazdci Dunaj a porážajú Byzanskú armádu. Niečo tu nesedí? Áno. Veď pán Herder zaradil Vandalov medzi Germánov. Nikoho nezaujíma, že sú to geneticky Slovania, ich reč bola podobná východoslovenskému nárečiu, sčasti ukrajinčine a bieloruštine a ich písmo má pôvod v kolíske Slovanov. A naďalej hovoríme mladej generácii o Slovanoch prichádzajúcich v polovici predminulého tisícročia do Európy, umazaných z Pripiatských močiarov.. Ako by sme mohli rozvrátiť Rím? Tak to je predsa napísané. A aké etnikum tu žilo v neolite a dobe bronzovej? Nuž, pomôžeme si lužickou kultúrou, púchovskou kultúrou a kultúrou ľudí popolnicových polí a nemáme problémy s etnicitou. Poznatky z histórie Slovanov spravidla čerpáme zo stredovekých kroník, ktorých vierohodnosť je sporná.

Úplne nepochopiteľná je situácia pri archeologických nálezoch. Na východe Slovenska, pri Spišskom Štvrtku sa nachádza lokalita Myšia Hôrka. Je tu odkryté praveké sídlisko minojského typu s najstarším murovaným opevnením a kamennými strážnymi vežami v strednej Európe. Pravouhlo usporiadané ulice, uprostred sa nachádza citadela, sídlo vládcov. Vek tohto prastarého osídlenia má 3.500 rokov.

V Holíči, na slovensko-moravskom pomedzí bol objavený rondel, väčší ako jeho mladší brat v Stonehenge. Jeho vek je podľa geologických vrstiev určený na 3.500 rokov. Túto vzácnu archeologickú pamiatku sa podarilo zachrániť doslova z lyžice bágra. Mohutné ,až osem metrov vysoké stély sú husto pokryté kresbami a znakmi. Tieto znaky sú totožné zo znakmi lokality Vinča. Je to praslovanské písmo. Unikátom je historicky prvé zobrazenie slovanského boha Perúna s jeho povestným kladivom.

Neďaleko Kremnice sa nachádza Velestúr. Vrch nazvaný podľa Slovanského boha. Na jeho úpätí sa nachádza nápis vyrytý do kameňa. Ešte i dnes sa nájde dosť „odborníkov“, čo tento nápis spochybňujú. Napriek všetkým špekuláciám sa nedá poprieť, že nápis zo znakov totožných so znakmi vinčanského písma je písaný staroslovanským rúnovým písmom. Nápis je starý 3.500 rokov.

Tri lokality z územia Slovenska rovnakého veku a s rovnakými znakmi písma. Ešte stále nám to nič nehovorí? Ešte stále budeme našu históriu prenechávať iným? Ešte stále budeme v školách učiť, že územie Slovenska v tomto období bol hustý prales, kde žil ľud bez identity zahalený v kožušinách a žijúci v polozemniciach prikrytých čečinou? Kedy sa už konečne zobudíme a začneme s úctou hľadieť na odkaz predkov?

Kráčajúc dejinami Slovanov je potrebné zastaviť sa pri dôležitej udalosti. Približne šesťdesiat rokov od návratu Slovanov z rímskeho a byzantského ťaženia vytvára legendárny zjednotiteľ Slovanov Samo voľný kmeňový zväz. V roku 623 vzniká Samova Ríša. Je to symbolický dátum. Je to prvé nám známe zjednotenie Slovanov. Samo zjednotil kmene s rozdielnymi názvami pod pôvodný historický názov Sloveni. Po roku 833 vládca ríše Slovenov, v dejepise zapísanou ako Veľká Morava, kráľ Svätopluk, zjednocuje takmer všetky známe európske kmene Slovanov do najväčšej Stredoeurópskej ríše. O niečo neskôr sa východné slovanské kmene zjednocujú do štátneho útvaru Kyjevská Rus s hlavným mestom Slovenk, dnes Nižný Novgorod. Na Balkáne vzniká pomerne stabilná Bulharská ríša. I keď sa zjednotenie dialo prostriedkami stredoveku – mečom, slovom, diplomaciou a náboženským nátlakom, predsa to symbolizovalo politickú a územnú jednotu Slovanov.

V súčasnom globalizovanom svete, vplyvom ekonomického a liberalizačného spoločenského tlaku sú slovanské národy prinútené k ochrane svojej identity. I keď stav súčasnej civilizácie navodzuje pocit bezmocnosti, mnohí veria, že obroda ľudstva je v rukách Slovanov.

Ak sme niekedy až nekriticky úctiví k mozgovému potenciálu vedcov z atlanticko-západoeurópskeho priestoru a ďalekého východu, napríklad v elektronickom a informačnom priemysle, obzrime sa na chvíľu na svoje dejiny. Uvidíme, že na začiatku týchto procesov bol „nejaký“ Srb Tesla, že prvý krát zaznela z éteru veta „nejakého“ Slováka Murgaša „Počuje ma tu niekdo?“, že „nejaký“ Slovák Štefánik, zakladateľ modernej meteorológie, chcel na prenos správ použiť vynález Murgašovej bezdrôtovej telegrafie, že moderná fotografia je vynálezom „nejakého“ Slováka Petzvala, že teória relativity by nebola vznikla, podľa vyjadrenia samého Einsteina, keby po jeho boku nestála jeho prvá žena Mileva Marič, mimoriadne nadaná srbská fyzička, že radiáciu objavila Poľka Sklodowská, že chemické prvky do systému zoradil Rus Mendelejev… a pokračovať by sme mohli ďalej.

Buďme hrdí na svoju históriu. Veď sme na tento svet priniesli gramotnosť a celé tisícročia sme obohacovali európsku civilizáciu.

Jozef Janták

 

Můžeme být hrdi na historii našeho národa?

V posledním roce se mi neustále nabízejí zajímavé články i Slovanech, Češích a naší naprosto jiné historii, než jakou jsme se učili ve škole. Je zajímavé, že naše historie kolem roku 1000 a méně jakoby neexistovala. Učili jsme se, že na našem území žili pohanské kmeny Germánů, Slovanů. O Keltech se dozvídáme až v posledních letech. O nějaké architektuře, vzdělanosti, kultuře jsme si mohli nechat zdát. A bylo to tak opravdu? Zaujala mě kniha od Antonína Horáka, která mi nedávno padla do ruky : O Slovanech úplně jinak.

Připojuji úryvek z této knihy, která v mých očích otevírá nový pohled na Slovany a jejich vzdělanost. I když úplně se všemi informacemi, které zde nacházím nesouhlasím, je to zajímavé čtení:

Kde čerpali historici informace o tom, že v době římského křesťanství tonuli Slované v  pohanství?

Jistě znáte filmy národních umělců, animátorů Hermíny Týrlové a Karla Zemana. Dobyly svět nejen vysokou uměleckou kvalitou, ale i technickou dokonalostí. K ní nemalou měrou přispěl kameraman Antonín Horák. A protože tento muž je nejen tvůrčí, ale i přemýšlivá osobnost, nelze se divit, že svůj volný čas vyplňoval velice pozoruhodnou činností – luštěním písma Etrusků a slabičného písma mykénské kultury. Pustil se tedy do luštění něčeho, na čem ztroskotali mnozí věhlasní učenci, neboť etruské písmo dlouho nikdo nerozluštil. U mykénských tabulek sice dosáhl určitého úspěchu britský badatel M. Ventris (1922-1956), ale podstatná část zůstává tajemstvím dávné minulosti.

Když A. Horák svého času přišel s tím, že se mu podařilo rozluštit etruské písmo a své tvrzení doplnil slovy,  že je „bez výhrad přesvědčen o správnosti svých úvah“, jevilo se to jako příliš fantastické. Ale jemu to dávalo smysl a pokračoval. Vědci sice zpočátku pochybovali, ale někteří pak přece jen uznali (a byli to i badatelé z akademické půdy), že na vývodech A. Horáka „něco je“. To „něco“ je ovšem objev mimořádného významu, totiž že „tvůrci“ písma byli – Slované! A. Horák dokazuje, že všechny znaky dosud neznámého písma dávných civilizací mají slovanskou akrofonii, takže jde o písmo slovanského původu!

Jistá souvislost mezi Slovany a Etrusky byla objevena už dávno. Např. Ján Kollár jako jeden z prvních tvrdil, že Etruskové byli Slované a obdobné stanovisko zastával i sovětský badatel A. M. Kondratov. To však autory dostávalo do slepých uliček a luštění písma, stejně jako interpretace nápisů, se utápělo v omylech. A. Horák poopravil jejich výchozí hledisko názorem, že dávní Slované byli původními obyvateli Itálie, než se stali otroky Etrusků.

Nápisy, které rozluštil, dokládají, že veškeré Etruskům přisuzované hmotné a umělecké památky, včetně písma, jsou vlastně dílem Slovanů, zakladatelů italské civilizace z před-etruské doby.

Počátky velkých objevů obvykle vždy předznačují zdánlivě nedůležité maličkosti a různé náhody. Není rozhodující, jestliže jméno Ant. Horáka dosud není v encyklopediích. Ve stejné pozici se dlouho nacházely i takové osobnosti, jako Champollion, Hrozný, Ventris, abychom vzpomněli jen ta nejzvučnější jména, která už dnes nacházíme v každém naučném slovníku.

Publikace, o níž hovoříme, přináší téměř s každou větou zcela nové, dosud neznámé poznatky. Nejen o Slovanech, ale také o vývoji všech světových civilizací, od nejstarších až po dnešní – od Číny, Japonska a Tichomoří přes Indii, Irán, Sumer, Egypt, Atlantis, Řecko, Řím, Keltii, Germanii až po dnešní slovanské země. Horák kromě toho řeší otázku vývoje lidského rodu vůbec, otázku původu písma a vzdělanosti. Ne však cestou filozofických a teoretických úvah, ale čtením původních dosud nerozluštěných písemností, které rozšifroval jako vůbec první.

Tyto nápisy, jichž bylo jenom na evropské půdě nalezeno na 16000, přinášely tak překvapivé, a mnohdy šokující nové poznatky, že vzbuzovaly nedůvěru odborníků, což bránilo vydání Horákovy knihy přes dvacet let. Přínosem této publikace je fakt, že prosta jakýchkoliv propagačních historických tendencí, ale pravdivě, prostými slovy ponížených pisatelů původních nápisů, vypráví co se v lidské společnosti a starých i novějších civilizačních kruzích vlastně událo. Tyto výpovědi jsou sice jednoduché a prosté, postrádají nabubřelost a povýšenost držitelů moci, ale právě tím jsou tak senzační.

V průběhu dějin se nahromadilo obrovské množství historických studií a v poslední době jsou falešně vykládané dějiny nedávných režimů často revidovány. Nicméně zůstává celá řada dosud nevyjasněných otázek: kde a v jak dávné minulosti mají své kořeny národnostní a společenské problémy? A právě tyto problémy řeší a na tyto otázky odpovídají nyní poprvé rozluštěné staré nápisy. Odkazy minulosti se stávají vysoce aktuálními právě dnes – při hledání pravé demokracie ve společném evropském domě.

Publikaci „O SLOVANECH ÚPLNĚ JINAK“ provází 125 reprodukcí originálů nápisů, jejichž ukázky jsou i v tomto prospektu. Nápisy jsou psány prastarým písmem podle tehdejších pravopisných pravidel. Význam znaků a pravidla jsou velmi snadno stanovitelná z množství nápisů, význam znaků navíc potvrzuje i akrofonie. Čtenář si tedy podle tohoto návodu může sám přečíst původní texty a ověřit výklad autora. Bude překvapen, že promlouvají jasnou a zcela srozumitelnou řečí. Dá se předpokládat, že Horákova publikace má celosvětový význam.

Autor říká: „U nejstarších nápisů můžeme nebo nemusíme věřit, že jsou praslovanské. A jestliže opravdu jsou, pak zůstává celá řada dalších otázek, které nebyly nikdy ani položeny a tím méně zodpovězeny … „

Dále se autor ptá: „Kde čerpali moderní badatelé informace o tom, že v době nástupu římského křesťanství tonuli Slované v zaostalém pohanství a užívali jen jakýchsi magických značek k věštění a čarování? Vůbec jim nenapadlo, že by to mohla být propaganda bývalých pohanů římských s germánskými. Tito si jen oblékli křesťanský kabát a Slovany prohlásili za ´pohany´, aby nezanikl důvod k jejich diskriminaci a vymazání z dějin.“

Stručná ukázka z obsahu knihy Antonína Horáka

Cyril a Metoděj

V knize uvedené a reprodukované praslovanské nápisy pocházejí z mnohem starší doby, než je misie cyrilometodějská, a přece i do této problematiky přinášejí objasnění. Především v tom, že písmo, které tito misionáři přinesli z Byzance do říše Velkomoravské, nebylo prvním písmem Slovanů, jak se běžně uvádí. Svým vlastním hláskovým písmem psali dávní Slované nápisy už v předhistorické Itálii ve 2. tisíciletí př. Kr.

Právě z nich se dovídáme, že jejich pisatelé nebyli „pohané“, ale že pohanstvím Etrusků a Římanů nesmírně trpěli jako otroci. Písmo však nebylo hlavním posláním cyrilometodějské misie.

Naši archeologové zjistili, že v průběhu 8. století, tedy ještě před zřízením říše Velkomoravské, šířili v našich zemích křesťanskou víru římskou kněží frančtí, irští a germánští. Z toho pak někteří moderní historikové usoudili, že byzantská misie cyrilometodějská byla zbytečná, a jen zkomplikovala situaci. Jenže historické prameny zamlčují, že západní kněžstvo spolu s římským křesťanstvím šířilo latinizaci a germanizaci spojenou s jazykovým odnárodněním domácích Slovanů, což pro ně znamenalo smrtelné nebezpečí a hrozilo zánikem Slovanstva vůbec. Proto se předáci Slovanů sjednotili v říši Velkomoravskou, jejíž představitel, kníže Rastislav, vykázal západní kněžstvo ze všech prostor této říše a požádal roku 862 o misionáře Byzanc, aby užívání slovanštiny v civilním prostředí podpořila. Tak se i stalo, a právě v tom spočívá obrovský význam Cyrila a Metoděje, že i na polovině Evropy mluví a žije slovanský živel dodnes. Ocenil to i papež Jan Pavel II., který prohlásil sv. Cyrila a Metoděje za „patrony Evropy“.

Když se vžilo užívání slovanštiny a bylo Byzancí posvěceno, potom už si především venkovští Slované svůj rodný jazyk vzít nedali, jak tomu bylo předtím na Západě. I když z toho měli nevýhody a pohrdání, neboť to byl jejich nejhodnotnější kulturní majetek, za tisíciletí rozhojněný a zdokonalený. A nikdy nebyl „pohanský“! Byl to dokonce rodný jazyk Ježíšův, jehož užíval při konání zázraků a pro vyjádření pojmů nejposvátnějších …

autor knihy: Antonín Horák,  318 stran