Je důležité mít se rád

To není sobectví. Rodiče mnoho z nás učili, že je správné myslet na druhé. Říkat„ne“ je drzé a arogantní. My ale chceme dosáhnout trvalého pocitu štěstí a spokojenosti. Je tedy na čase naučit se milovat v prvé řadě sebe sama a stavět se na první místo. Když jsme se narodili, byli jsme přirozeně nastaveni na sebelásku. Cítili jsme se dokonalí, nádherní. Věděli jsme, že si zasloužíme pozornost a péči svých blízkých.

Pokud nás v tomto rodina podporovala, naše potřeby a odlišnosti respektovala, přirozeně nám dávala najevo lásku a naši hodnotu nezpochybňovala, pak z nás vyrostl jedinec plný sebedůvěry, sebevědomí a sebeúcty. V životě jsme úspěšní, uplatňujeme svůj talent. Sebedůvěra v naše schopnosti se odráží  v dostatku peněz. Netolerujeme nevyhovující vztahy a jsme zdraví a plní síly.

Protože ale těmito vlastnostmi neoplývají často ani naši rodiče, nemohou být jednak pro nás vzorem, jednak se nás v rámci společenských dogmat snaží přesvědčit, že přirozená sebeláska je něco nedobrého, sobeckého. Naše potřeby začnou potlačovat, trestají nás za projevy naší jedinečnosti a naše vlastní čisté názory na svět nahrazují svými.

Následující výroky devastují sebelásku:

„My s tatínkem nejlíp víme, co je pro tebe nejlepší“

„To ani nezkoušej, nabiješ si tak akorát nos!“

„Ty mě jednou zničíš“

„No vidíš! A máš to! Kolikrát jsem ti říkala, abys to nedělal. Teď mi tu neřvi, když mě neumíš poslechnout!“

„No dělej, jak myslíš! Ale pak za mnou nechoď! Já tě varovala!“

„Na to nemáš!“

„Zkazíš, na co sáhneš!“

„Mám s tebou jen trápení!“

Dítě dříve či později uvěří, že není dost dobré, že není hodno lásky, že je všem akorát na obtíž, že to, co dělá, nemá žádnou hodnotu, že takové jaké je, není v pořádku, že druzí mají lepší názory a větší vědomosti, a možná taky, že kdyby tu nebylo, druhým je na světě lépe.

 

Co je sebeláska?

Sebeláska je vědomí:

že jako člověk jsem v pořádku i se svými chybami

že mám právo na svůj názor

že mám sílu a moc změnit všechno, co mi v životě nevyhovuje, trápí mě a zraňuje

že se za každých okolností můžu svobodně rozhodovat a mám vždy možnost volby

že mohu dělat vše, po čem toužím, beze strachu, co na to řeknou ostatní

že se svým rozhodnutím nikdy nezavděčím všem a je to tak v pořádku

že mám právo říkat „ne“, kdykoli to tak cítím

že ve své blízkosti nebudu tolerovat lidi, kteří mě nerespektují a mají tendenci znevažovat mou hodnotu

že jako člověk jsem jedinečný a originální

že mám právo na čas jen sama pro sebe, pro své zájmy a péči o své tělo a duši

že je důležité stanovit si své hranice a ty dodržovat

že dokážu s příjemným pocitem přijímat komplimenty

že jsem stejně hodnotná jako všichni ostatní a že má hodnota se zakládá na mé samotné existenci, nikoli na tom, co jsem dokázala nebo nedokázala

Mnoho lidí zaměňuje sebelásku se sobectvím. Sebeláska znamená, že se mám ráda taková, jaká jsem i se svými nedokonalostmi, že se oceňuji a podporuji na cestě za svými sny a cíli, aniž bych při tom někoho využívala či nutila, aby se choval jinak, než je jeho přirozenost. Zároveň si netahám pozornost a uznání od druhých, protože si jej přirozeně dávám sama. Když se mám skutečně ráda, nemusím se chvástat a dokazovat druhým, jak jsem skvělá.

Sobectví je naopak uspokojování svých potřeb na úkor druhých. Je to potřeba využívat druhé k vlastnímu prospěchu. Sobectví je v podstatě nepřijetí zodpovědnosti za svůj život a tendence dávat druhým vinu za vlastní nespokojenost. A to je zásadní rozdíl.

Začněte pěstovat zdravou sebelásku a váš život se jako zázrakem začne měnit. Zasloužíte si být pro sebe vždy na prvním místě! Začněte se řídit vašimi pocity. Každý den se pochvalte. Pečujte o sebe. Říkejte druhým „ne“ i s vědomím, že je tím můžete zklamat. Nenechte se ovlivňovat. Nenechte se manipulovat. Jděte si za svými sny, i když je nikdo ve vašem okolí nechápe. Převezměte plnou moc nad svým životem a vším, co k tomu patří! Jen díky tomu může být váš život plný radosti a štěstí!

„Staňte se pro sebe člověkem, se kterým je vám nejlépe, kterého uznáváte, respektujete a ctíte jeho potřeby. Ostatní se k vám přidají!“

Jak vnímáte současné energie?

Máte pocit, že jste se propadli zpět tam, kam jste doufali, že už se vracet nemusíte?
Zdá se vám, že tenhle zápas už jste sváděli stokrát?
Nebo vás něco pohání vpřed, jakási nově nalezená síla, otevření se, které přivádí možnosti?

 

autumn-1072827_960_720.jpg

Vyrovnávání polarit (mluvím tu především o mužském a ženském principu) na planetě se v těchto dnech zintenzivnilo. A proto tu vnímám takovou rozpolcenost v prožitcích. Stále je však důležité pamatovat na to, že všechno se teď děje, abychom v sobě našli to nejlepší a použili to. Někteří z nás potřebují po tisící navštívit tu temnou, slepou uličku, než si řeknou: a dost, já to můžu udělat jinak. Někomu se znovu ozvou vnitřní démoni, aby je konečně mohl nakrmit láskou. A někdy se na nás v jeden okamžik vyvalí vlna bolesti, protože ucítila příležitost: teď můžu být prožita, teď mě nechá odejít.
V těchto dnech je ta bolest kolektivní. Pokud se necítíte dobře, je pravděpodobné, že se podílíte na očišťování celého kolektivu, není to jen vaše a neudělali jste nic špatně. Je to součást toho, co jsme sem přišli vykonat. Prožít to a tím to ukončit – ve své rodové linii a na planetě všeobecně. Rodí se tu veliká síla. A tím klíčem je dovolit si tento proces bez odsuzování, nezavírat před ničím oči, praktikovat důslednou upřímnost k sobě sama, a zároveň si podržet v srdci prostor pro tuto sílu – pro její naději, odhodlání, otevřenost a zranitelnost. Je to konec konců ženský aspekt síly. Je to vedení Láskou. A hledá teď vyjádření, které spojuje sjednocení a smíření s prudkostí, divokostí a požadováním spravedlnosti.
Žijeme v hodně neučesaných časech – jak jinak, když dochází ke změně paradigmatu – a všichni hledáme správnou míru a vyváženost. Cesta k tomu bude vždycky pár kroků dopředu, do strany a zpět. Má to tak být, neboť hledáme, zkoumáme, nevíme, učíme se řídit svým instinktem a čistou přirozeností, které se léta a staletí nedostaly ke slovu. Důvěřujme téhle cestě, nebojme se na ní umazat, zakopnout a spadnout – no a co – zvedneme se a jdeme dál, jen na tom záleží.
Buďme teď sami se sebou a se svými pocity. I když mohou být velmi těžké, není to celý obrázek o vaší situaci, jen vy rozhodujete, jak tohle dopadne a jestli zůstanete na kolenou, v apatii, v oběti, v pochybnostech, v zajetí myšlenek, nebo se zvednete s vědomím, že jste a můžete víc. Je čas nechat promluvit svůj instinkt – ten hlas za strachem a odporem.
To je možná hlavní poselství pro tento týden: (po)vstaň bojovníku Světla. 

 

S láskou,
Anna
www.zijsvesvetlo.cz

Jak nechat minulost jít, obnovit energii a začít nový život

 

Není vždycky snadné zapomenout na minulé chyby a přestat na ně myslet. Přesto však je obnova neoddělitelnou součástí lidského života. Nikdy není pozdě začít znovu na čistém, nepopsaném papíře.Je dosti známá okřídlená věta: „Začít psát svůj život znovu je vždycky snazší, než změnit svůj rukopis“. Co je důležité? Jednat vždycky podle svého svědomí a nedovolit negativitě, aby měla navrch. Člověk musí žít podle zákonů univerza. Ty mu otevírají nové dveře a pomáhají zavřít ty staré.

Jak nechat minulost jít

Je to velmi prosté – musíte změnit situaci kolem sebe. Zkuste si ujasnit, co vás nutí připomínat si minulé chyby a nezdary. Okamžitě se toho zbavte. Najděte si nové koníčky, nové zájmy. Je jedno, jestli to bude sport, knihy nebo výtvarné umění.

Zapamatujte si důležitou věc – vaše myšlenky tvoří všechno, co je kolem vás. Myslete na dobré a pozitivní věci a všechno dobré a pozitivní nahradí to špatné. Jeden ze zákonů Vesmíru říká, že všechny dobré skutky se nám vrátí dvojnásob, stejně jako ty špatné. Konejte dobro, aby dobro zaplnilo váš životní prostor.

Buďte odvážní — přiznejte sami sobě věci, které je těžké přijmout. Řekněte si po pravdě, že jste slabí, bezmocní a depresivní. Cesta k nápravě a zdokonalení začíná tímto přiznáním.

Jak obnovit energii

Vytvořte si dobré návyky a zbavte se špatných. Ve zdravém těle zdravý duch, říkává se. Jestliže kouříte a rádi se napijete, nastal čas se s těmito zlozvyky rozloučit. Každý má sílu vůle. Využijte ji, abyste pomohli sami sobě.

Sledujte lunární kalendář a horoskop. Pomohou vám zjistit, čemu máte v tom kterém časovém období věnovat pozornost.

Odpočívejte jak náleží a naučte se správně uvolnit. I v zaměstnání se snažte každou hodinu alespoň na pět minut relaxovat.

Meditujte. Meditace jsou skvělým pomocníkem při obnově energie. Vyžadují však některé dovednosti, proto je budete muset nacvičovat. Meditace je jistou formou transu, který sami vyvoláte. Je to způsob komunikace s podvědomím.

Zbavte svůj domov negativity. Nejrozšířenější příčinou problémů s energií bývá přítomnost zdroje negativity v místě, kde žijeme. Může být nenápadný, je tedy třeba pravidelně a důkladně uklízet, zbavovat se starých, nepotřebných a poškozených věcí i rozbitého nádobí. K vytvoření správné atmosféry využijte pravidel feng shui.

Počátek nového života na sebe nenechá čekat. Pomozte změně i tím, že změníte svoje zvyky, svoje zájmy a najdete nové cíle pro svoje aktivity.

Cesta k vyléčení: odpustit všem, kdo nám způsobili bolest

 

odpousteni

Když otevřeme ránu na emocionálním těle, musíme ji zbavit všeho jedu. Jak to udělat?

Nic jiného než odpuštění nedokáže emocionální rány zbavit jedu. Odpuštění je nezbytné pro naše vlastní duševní zhojení. Odpouštíme, protože máme se sebou soucit. Odpuštění je projevem lásky k sobě samému.

Je třeba odpustit všem, kdo nám způsobili bolest, a to i tehdy, když nám připadá, že to, co učinili, odpustit prostě nelze. Odpusťte jim ne proto, že by si odpuštění zasloužili, ale proto, že sami nechcete více strádat a snášet bolest pokaždé, když si vzpomenete, jak se k vám zachovali. Není důležité, čím přesně vám ublížili, odpusťte, protože dále už trpět nechcete.

Vezměme si například rozvedenou ženu. Představte si, že byla deset let vdaná, pak se s mužem pohádala kvůli nějakému jeho hnusnému jednání. Rozvedla se s ním a upřímně ho nenávidí. I pouhá připomínka jeho jména vyvolává u ní křeče a žaludeční nevolnost. Emocionální jed je tak silný, že to prostě dál nedokáže snášet. Potřebuje pomoc, jde tedy k psychoterapeutovi. Popisuje mu svůj stav: „Mám bolest. Všechno se ve mně vaří hněvem, žárlivostí, urážkou. To se prostě nedá odpustit! Já ho nenávidím!“

Psychoterapuet jí radí: „Potřebujete ty emoce uvolnit, vyřvat je, vypustit svou zlobu ven. Nebraňte se tomu, vezměte polštář, kousejte do něj, bijte ho! Ať se ten vztek dostane ven!“ Takže sama sobě uspořádá doma hysterický výstup, vědomě emotivně vybuchne a řádí. Opravdu se jí uleví. Platí psychoterapeutovi tisíce korun a děkuje: „Díky, je mi opravdu o moc líp!“ A poprvé po dlouhé době má na tváři široký úsměv.

Vyjde z domu, kde je ordinace a hádejte, kdo jede kolem? Jenom ho uvidí za volantem a všechna zloba je zpátky, ještě horší, než před tím.

Výbuch emocí může v tomto případě přinést pouze dočasnou úlevu. Ano, pomůže se zbavit jisté části jedu, člověku se na nějakou dobu uleví, ale ránu samu tento postup zkrátka nezhojí.

Jedinou cestou ke zhojení ran je odpuštění. Dotyčná žena musí bývalému muži odpustit, co jí provedl.

Jak poznat, jestli člověk odpustil doopravdy? Při setkání s tím, kdo mu ublížil, necítí nic z bývalých citů. Jeho jméno už nevyvolává žádnou bouřlivou citovou reakci. Jinak řečeno – dotyk už nevyvolává v ráně bolest. A to znamená, že jsi skutečně odpustil. Samozřejmě, že jizva zůstává. Stopy na emocionálním těle zůstávají stejně jako na kůži. To, co se stalo, v paměti zůstává, pamatuješ si vše, co jsi prožíval, ale protože se rána už uzavřela, přestala bolet.

Možná si teď pomyslíte: „Odpustit, hm, to se řekne. Já bych rád, ale když ono to nejde!“ Máme stovky důvodů a vysvětlení, proč nedokážeme odpustit. Jenomže nejsou pravdivé. Pravda je taková, že ti, kdo neumějí odpustit, si zkrátka zvykli neodpouštět. Stali mistry v neodpouštění.

A přece bývaly doby, kdy jsme jako děti měli odpouštění tak říkajíc v krvi. Než jsme se nakazili duševní nezpůsobilostí odpustit, odpouštěli jsme bez jakéhokoli úsilí, dělo se to samo sebou. Pozorujte někdy děti, když si spolu hrají. Pohádají se, nakonec se i poperou a už jedno běží žalovat: „Mami, on mě praštil!“ Matky se dávají do hovoru, který záhy přeroste v hlasitou scénu, ale děti si už po pěti minutách spolu hrají dál, jako by se nic nestalo.

Nejde ani tak o to, naučit se odpouštět, vždyť schopnost k tomu máme vrozenou. Jenomže co se v životě s námi děje? Učí nás něčemu přímo opačnému a neustále se utvrzujeme v neodpouštění. Samozřejmě, že časem umění odpustit prostě odvykáme. Ať se nás někdo dotkne čímkoli, neodpustíme mu ani za celý svět. A přestaneme se s ním navždy stýkat. Vypuká válka ješitností. A proč vlastně? Protože neodpouštěním upevňujeme pocit vlastní důležitosti. Náš názor zní jakoby závažněji, když prohlašujeme: „Ať se děje, co chce, nikdy jí neodpustím. Tohle se prostě neodpouští!“

Skutečný problém se ovšem skrývá ve falešné hrdosti. Pýcha a ješitnost nás nutí přilévat olej do ohně způsobené urážky a neustále si připomínat, že tohle, tohle opravdu odpustit nejde! Pojďme se však zamyslet, kdo přitom trpí, v kom se hromadí nejvíc emocionálního jedu. V podstatě se stále týráme tím, co udělal někdo jiný, ačkoli sami jsme se ničeho odsouzeníhodného nedopustili.

A nejen to, zvykáme si trpět čistě jenom proto, abychom viníka potrestali. Chováme se jako malé děti, které se pustí do hlasitého pláče, když chtějí vyvolat pozornost. Děláme bolest sami sobě, když prohlašujeme: „Podívej se, co dělám! A to všechno jenom kvůli tobě!“ Zní to jako hloupý vtip, ale přesně tohle se děje! V mnoha případech už ani nevíme, proč tak podrážděně reagujeme na rodiče, na přátele, na partnera. Jsme roztrpčeni, ale když nás ten druhý požádá o odpuštění, začínáme plakat a opakujeme: „Ne, ty promiň, ty mi odpusť..!“

Najděte v sobě to maličké dítě, které v koutě křičí. Odpusťte si vlastní pýchu a přezíravost a pošlete je pryč! Zapomeňte na pocit vlastní důležitosti a prostě požádejte o odpuštění všechny ostatní. Sami uvidíte, k jakým zázračným změnám ve vašem životě dojde.

Nejdřív si napište seznam všech, které byste podle svého názoru měli požádat o odpuštění. Pak se každému z nich omluvte. Pokud nemáte možnost se s každým z nich vidět, nebo jim nemůžete zavolat, požádejte o odpuštění v myšlenkách. Potom udělejte seznam osob, které podle vašeho ublížily vám. Kterým musíte odpustit vy sami. Začněte rodiči, sourozenci, dětmi, manželem, přáteli, milenci, kočkou a psem, vládou a Bohem.

Odpusťte jim všem a uvědomte si jedno: ať udělali cokoli, vy za to nemůžete. Pamatujte, že každému se zdá jeho vlastní sen. Slova a skutky, které vám způsobily bolest, byly pouze reakcí onoho člověka na všechen neřád v jeho vlastní mysli. Jemu se zdá o pekle, vy jste v jeho snu druhořadá figura. Nemůžete za to, čeho se dopustil. Až si tohle uvědomíte, až to přestanete přičítat sami sobě, soucit a pochopení vám dozajista pomohou odpustit každému.

Začněte odpouštěním, praktickým uměním odpustit. Nejprve to bude těžké, později se vám to stane zvykem. Jediný způsob, jak se vrátit k umění odpouštět, je dělat to v praxi. Cvičení, praxe, tak dlouho, dokud nedokážete odpustit i sami sobě. Dříve nebo později pochopíte, že je třeba odpustit si všechny rány a všechen jed, všechno trápení, které ste si způsobili, když jste si zvolili právě tenhle sen. A až odpustíte sami sobě, pocítíte sami se sebou soulad. Vaše láska k sobě samému zesílí. To je to nejvyšší odpuštění.

Názory na zlo a dobro v nás vyvolávají stud za to, co pokládáme za špatné. Přiznáváme svou vinu, jsme si jisti, že zasluhujeme potrestat a – trestáme sami sebe. Jsme přesvědčeni, že to, čeho jsme se dopustili, je tak špatné, že si to žádá očištění. A když něčemu tak upřímně věříme, stává se to realitou. V tomto smyslu vytváříme vlastní karmu a jsme povinni platit za to, co jsme stvořili svou vírou.

To jen znovu dokazuje, jak velkou sílu máme. Zbavit se staré karmy je prosté : stačí se zbavit falešné představy, přestat jí věřit – a karma zmizí. Není třeba trpět, není třeba za nic platit : skončilo to. Jestliže si dokážeme odpustit, karma zkrátka zmizí. Od té chvíle život začíná jakoby nanovo. Je teď o mnoho snadnější. Odpuštění je jedinou cestou, jak očistit emocionální rány, jedinou cestou k jejich zhojení.

Máte na dlani písmeno „M“? Podívejte se, co to znamená…

 

Chiromantie, někdy také palmistrie neboli čtení či věštění z ruky, je dávné umění. Praktikována byla už ve staré Indii, Číně a Egyptě. Setkáváme se s ní dosud po celém světě. V Indii a na Srí Lance prý lékaři ještě dnes při vyšetření pacienta zcela samozřejmě prohlížejí jeho dlaň, aby viděli, jak má na ní rozmístěné různé pahrbky. Chiromantie je snad nejzajímavější ze všech způsobů vykládání budoucnosti.

Výklad je obvykle založen na uspořádání a vzhledu třech hlavních linií na dlani – čáry života, srdce a hlavy. Vypovídají o lidské vitalitě, povaze a citovosti, o rozumovém nadání a schopnostech. Význam má všechno – síla linií, jejich délka, úhel i křížení…

Dnes však nebudeme pronikat do chiromantie nějak hlouběji, abychom se o sobě dozvěděli něco zajímavého. Stačí, když se podíváte na svoji levou dlaň a zjistíte, zda křížící se linie vytvářejí písmeno M.

Občas se totiž linie hlavy, srdce a života kříží skutečně velmi zvláštním způsobem a vytvářejí uprostřed dlaně písmeno „M“.

Obecně se tyto tři čáry mohou křížit jakkoli, avšak písmeno „M“ je nejzajímavější a nejvzácnější formou jejich kombinace.

Pokud tomu u vás tak je, pak vám blahopřejeme: čeká vás velká budoucnost. Znamená to, že se vám nejspíš od života dostane dvou velkých darů: osobního štěstí a vysokého společenského postavení.

Samozřejmě je tato předpověď ještě jistější, naleznete-li vyobrazení písmene M na obou svých dlaních.

Abyste si na sto procent ujasnili, zda máte na dlani ono „M“, sledujte každou čáru zvlášť.

Linie života je ta, která se zatáčí kolem kořene palce a táhne se dolů až k zápěstí.

Může být dvojitá nebo také přerývaná. Může být „čistá“ nebo se křížit s několika dalšími kratšími čarami.

Podle toho, jak vypadá, se dá předpovědět, jak na tom budete se zdravím a jak dlouho budete na Zemi žít.

Dá se podle ní rovněž předpovědět, jak se bude vyvíjet vaše budoucnost. Čím je čára života přímější a delší, tím lépe se bude váš život utvářet ve zralém věku a stáří.

Modrou barvou je na tomto obrázku vyznačena linie hlavy.

Viditelná zpravidla začíná být ve středu dlaně. Bývá téměř rovná nebo zlehka zatočená.

S čarou života se může křížit v oblasti mezi palcem a ukazováčkem, nemusejí se však také křížit vůbec. V prvním případě to znamená, že písmeno „M“ se u vás přeci jen dá vysledovat, ve druhém, že ho na dlani nemáte.

Vzhled a délka této linie ukazují jak se rozhodujete a máte-li silnou vůli.

Dále musíte vyhledat velmi malou a vzácnou linii, které se někdy říká „čára osudu“ nebo také „Saturnovo znamení“.

Má ji opravdu jenom velmi malý počet lidí. Právě proto nacházíme písmeno „M“ na dlani tak zřídka…

Tato čára směřuje dlaní zezdola nahoru a je téměř rovná.

U většiny lidí se v této oblasti dlaně nachází pouze tenounká linie táhnoucí se od zápěstí až k prostředníčku. Pokud ji na své dlani vidíte, nejspíš to ukazuje, že jste slabá povaha a častěji plujete s proudem než abyste kladli aktivní odpor realitě.

No a nakonec ještě musíme najít linii lásky. Popisuje vaše vztahy a rodinný život.

Zpravidla tahle čára začíná mezi ukazováčkem a prostředníčkem a táhne se doprava až pod malíček.

Jestliže tyto tři linie vytvářejí na vaší dlani písmeno M, znamená to, že nehledě na to, že váš život byl plný překážek a zklamání, ve zralém věku bude všechno v nejlepším pořádku. A víc než to. Budete mít ideální podmínky k nabytí bohatství, rozkvětu a získání vysokého společenského postavení.

Pokud tomu tak dosud není, musíte prostě počkat.

Protože není žádných pochyb o tom, že vás čeká skutečně neuvěřitelný a výjimečný osud.