Jak snížit vysoký krevní tlak bez léků?

O vysokém tlaku nebo hypertenzi mluvíme tehdy, když dosáhneme hodnoty nad 140/90 mmHg. V této chvíli je velmi velké riziko pro mnoho dalších nemocí jako například mrtvice či srdeční onemocnění. Hypertenze postihuje mnoho lidí a je jedním z nejčastějších problémů. Objevuje se u lidí na celém světě. Hypertenze může přicházet pomalu, bez počátečních příznaků a symptomů, což je ještě horší. Vy si tak nemusíte ničeho všimnout a toto onemocnění vede k dalším zdravotním problémům.

Další komplikace vysokého krevního tlaku:

  • Riziko cévní mozkové příhody
  • Špatný krevní oběh
  • Riziko srdečního infarktu
  • Poškození srdečního svalu a tkání

Na vysoký krevní tlak vám lékař může předepsat léky a je po problému. Nicméně, ne všichni chtějí polykat denně léky a tak hledají různé alternativy, jak snížit tlak pomocí přírodních řešení. Jde o jediný způsob, jak se vyhnout možným nežádoucím účinkům. Chcete-li se vyhnout syntetickým lékům, doporučujeme sáhnout po našich přírodních prostředcích.

Použijte citronovou šťávu

Jediné, co musíte udělat je přidat šťávu z citronu do sklenice s vodou. Pijte tuto osvěžující tekutinu a to ideálně po ránu, na lačný žaludek. Citrony pomohou udržet cévy měkké a poddajné. Pomáhá odstranit tuhost a sníží vysoký krevní tlak. Kromě toho můžete snížit své šance na selhání srdce tím, že konzumujete citronovou šťávu pravidelně, právě kvůli jeho vitamínu C. Vitamín C je antioxidant, který pomáhá neutralizovat škodlivé účinky volných radikálů.

Použijte česnek

Několik studií ukázalo, že ve snižování krevního tlaku pomůže česnek a to v obou verzích, v syrovém i vařením stavu. Česnek kontroluje vysoký krevní tlak a zároveň snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Česnek stimuluje produkci oxidu dusnatého, který má schopnost snižovat krevní tlak. To umožní průtok krve a snižuje krevní tlak. Doporučuje se jeden nebo dva rozdrcené stroužky česneku denně. Drcený stroužek česneku vytváří sirovodík, sloučeninu, která podporuje správný průtok krve, odstraní plyn a snižuje tlak na srdce. Pokud se vám nelíbí syrový česnek nebo vám nechutná, můžete jej spojit se šálkem mléka.

Použijte jablečný ocet a jedlou sodu

Přidejte lžíci jablečného octa a ¼ čajové lžičky jedlé sody do sklenice vody. Vše dobře promíchejte a vypijte. Jablečný ocet je bohatý na hořčík, draslík a vápník a další nezbytné živiny, které chrání cévy. Jedlá soda vytváří alkalické prostředí v organismu a reguluje krevní tlak. Popíjejte tento nápoj dvakrát denně.

Použijte banány

Banány jako ovoce pomáhají lidem s vysokým krevním tlakem. Mohou je pravidelně konzumovat a díky tomu získají nad vysokým krevním tlakem kontrolu. Banány jsou bohatým zdrojem draslíku, což snižuje účinky sodíky. Zkuste pravidelně konzumovat jeden či dva banány denně. Spolu s banány můžete konzumovat sušené meruňky, rozinky, rybíz, špenát, cuketu, pečené sladké brambory, pomerančový džus, tykev.

Vyzkoušejte hibiscus tea

Má diuretické vlastnosti, otevře tepny a snižuje uvolňování hormonů na zúžení krevních cév. To je přesně to, co dělají léky na hypertenzi jako lisinopril a hydrochlorothiazid, ovšem jde o přírodní cestu, bez vedlejších účinků.

Další tipy pro snížení vysokého krevního tlaku:

  • Přestaňte kouřit
  • Omezte kofein
  • Vyhněte se kuchyňské soli
  • Omezte konzumaci alkoholu
  • Pravidelně cvičte a pohybujte se
  • Jezte čerstvé a zdravé potraviny
  • Vyhněte se zpracované stravě

 

Jak nechat minulost jít, obnovit energii a začít nový život

 

Není vždycky snadné zapomenout na minulé chyby a přestat na ně myslet. Přesto však je obnova neoddělitelnou součástí lidského života. Nikdy není pozdě začít znovu na čistém, nepopsaném papíře.Je dosti známá okřídlená věta: „Začít psát svůj život znovu je vždycky snazší, než změnit svůj rukopis“. Co je důležité? Jednat vždycky podle svého svědomí a nedovolit negativitě, aby měla navrch. Člověk musí žít podle zákonů univerza. Ty mu otevírají nové dveře a pomáhají zavřít ty staré.

Jak nechat minulost jít

Je to velmi prosté – musíte změnit situaci kolem sebe. Zkuste si ujasnit, co vás nutí připomínat si minulé chyby a nezdary. Okamžitě se toho zbavte. Najděte si nové koníčky, nové zájmy. Je jedno, jestli to bude sport, knihy nebo výtvarné umění.

Zapamatujte si důležitou věc – vaše myšlenky tvoří všechno, co je kolem vás. Myslete na dobré a pozitivní věci a všechno dobré a pozitivní nahradí to špatné. Jeden ze zákonů Vesmíru říká, že všechny dobré skutky se nám vrátí dvojnásob, stejně jako ty špatné. Konejte dobro, aby dobro zaplnilo váš životní prostor.

Buďte odvážní — přiznejte sami sobě věci, které je těžké přijmout. Řekněte si po pravdě, že jste slabí, bezmocní a depresivní. Cesta k nápravě a zdokonalení začíná tímto přiznáním.

Jak obnovit energii

Vytvořte si dobré návyky a zbavte se špatných. Ve zdravém těle zdravý duch, říkává se. Jestliže kouříte a rádi se napijete, nastal čas se s těmito zlozvyky rozloučit. Každý má sílu vůle. Využijte ji, abyste pomohli sami sobě.

Sledujte lunární kalendář a horoskop. Pomohou vám zjistit, čemu máte v tom kterém časovém období věnovat pozornost.

Odpočívejte jak náleží a naučte se správně uvolnit. I v zaměstnání se snažte každou hodinu alespoň na pět minut relaxovat.

Meditujte. Meditace jsou skvělým pomocníkem při obnově energie. Vyžadují však některé dovednosti, proto je budete muset nacvičovat. Meditace je jistou formou transu, který sami vyvoláte. Je to způsob komunikace s podvědomím.

Zbavte svůj domov negativity. Nejrozšířenější příčinou problémů s energií bývá přítomnost zdroje negativity v místě, kde žijeme. Může být nenápadný, je tedy třeba pravidelně a důkladně uklízet, zbavovat se starých, nepotřebných a poškozených věcí i rozbitého nádobí. K vytvoření správné atmosféry využijte pravidel feng shui.

Počátek nového života na sebe nenechá čekat. Pomozte změně i tím, že změníte svoje zvyky, svoje zájmy a najdete nové cíle pro svoje aktivity.

Cesta k vyléčení: odpustit všem, kdo nám způsobili bolest

 

odpousteni

Když otevřeme ránu na emocionálním těle, musíme ji zbavit všeho jedu. Jak to udělat?

Nic jiného než odpuštění nedokáže emocionální rány zbavit jedu. Odpuštění je nezbytné pro naše vlastní duševní zhojení. Odpouštíme, protože máme se sebou soucit. Odpuštění je projevem lásky k sobě samému.

Je třeba odpustit všem, kdo nám způsobili bolest, a to i tehdy, když nám připadá, že to, co učinili, odpustit prostě nelze. Odpusťte jim ne proto, že by si odpuštění zasloužili, ale proto, že sami nechcete více strádat a snášet bolest pokaždé, když si vzpomenete, jak se k vám zachovali. Není důležité, čím přesně vám ublížili, odpusťte, protože dále už trpět nechcete.

Vezměme si například rozvedenou ženu. Představte si, že byla deset let vdaná, pak se s mužem pohádala kvůli nějakému jeho hnusnému jednání. Rozvedla se s ním a upřímně ho nenávidí. I pouhá připomínka jeho jména vyvolává u ní křeče a žaludeční nevolnost. Emocionální jed je tak silný, že to prostě dál nedokáže snášet. Potřebuje pomoc, jde tedy k psychoterapeutovi. Popisuje mu svůj stav: „Mám bolest. Všechno se ve mně vaří hněvem, žárlivostí, urážkou. To se prostě nedá odpustit! Já ho nenávidím!“

Psychoterapuet jí radí: „Potřebujete ty emoce uvolnit, vyřvat je, vypustit svou zlobu ven. Nebraňte se tomu, vezměte polštář, kousejte do něj, bijte ho! Ať se ten vztek dostane ven!“ Takže sama sobě uspořádá doma hysterický výstup, vědomě emotivně vybuchne a řádí. Opravdu se jí uleví. Platí psychoterapeutovi tisíce korun a děkuje: „Díky, je mi opravdu o moc líp!“ A poprvé po dlouhé době má na tváři široký úsměv.

Vyjde z domu, kde je ordinace a hádejte, kdo jede kolem? Jenom ho uvidí za volantem a všechna zloba je zpátky, ještě horší, než před tím.

Výbuch emocí může v tomto případě přinést pouze dočasnou úlevu. Ano, pomůže se zbavit jisté části jedu, člověku se na nějakou dobu uleví, ale ránu samu tento postup zkrátka nezhojí.

Jedinou cestou ke zhojení ran je odpuštění. Dotyčná žena musí bývalému muži odpustit, co jí provedl.

Jak poznat, jestli člověk odpustil doopravdy? Při setkání s tím, kdo mu ublížil, necítí nic z bývalých citů. Jeho jméno už nevyvolává žádnou bouřlivou citovou reakci. Jinak řečeno – dotyk už nevyvolává v ráně bolest. A to znamená, že jsi skutečně odpustil. Samozřejmě, že jizva zůstává. Stopy na emocionálním těle zůstávají stejně jako na kůži. To, co se stalo, v paměti zůstává, pamatuješ si vše, co jsi prožíval, ale protože se rána už uzavřela, přestala bolet.

Možná si teď pomyslíte: „Odpustit, hm, to se řekne. Já bych rád, ale když ono to nejde!“ Máme stovky důvodů a vysvětlení, proč nedokážeme odpustit. Jenomže nejsou pravdivé. Pravda je taková, že ti, kdo neumějí odpustit, si zkrátka zvykli neodpouštět. Stali mistry v neodpouštění.

A přece bývaly doby, kdy jsme jako děti měli odpouštění tak říkajíc v krvi. Než jsme se nakazili duševní nezpůsobilostí odpustit, odpouštěli jsme bez jakéhokoli úsilí, dělo se to samo sebou. Pozorujte někdy děti, když si spolu hrají. Pohádají se, nakonec se i poperou a už jedno běží žalovat: „Mami, on mě praštil!“ Matky se dávají do hovoru, který záhy přeroste v hlasitou scénu, ale děti si už po pěti minutách spolu hrají dál, jako by se nic nestalo.

Nejde ani tak o to, naučit se odpouštět, vždyť schopnost k tomu máme vrozenou. Jenomže co se v životě s námi děje? Učí nás něčemu přímo opačnému a neustále se utvrzujeme v neodpouštění. Samozřejmě, že časem umění odpustit prostě odvykáme. Ať se nás někdo dotkne čímkoli, neodpustíme mu ani za celý svět. A přestaneme se s ním navždy stýkat. Vypuká válka ješitností. A proč vlastně? Protože neodpouštěním upevňujeme pocit vlastní důležitosti. Náš názor zní jakoby závažněji, když prohlašujeme: „Ať se děje, co chce, nikdy jí neodpustím. Tohle se prostě neodpouští!“

Skutečný problém se ovšem skrývá ve falešné hrdosti. Pýcha a ješitnost nás nutí přilévat olej do ohně způsobené urážky a neustále si připomínat, že tohle, tohle opravdu odpustit nejde! Pojďme se však zamyslet, kdo přitom trpí, v kom se hromadí nejvíc emocionálního jedu. V podstatě se stále týráme tím, co udělal někdo jiný, ačkoli sami jsme se ničeho odsouzeníhodného nedopustili.

A nejen to, zvykáme si trpět čistě jenom proto, abychom viníka potrestali. Chováme se jako malé děti, které se pustí do hlasitého pláče, když chtějí vyvolat pozornost. Děláme bolest sami sobě, když prohlašujeme: „Podívej se, co dělám! A to všechno jenom kvůli tobě!“ Zní to jako hloupý vtip, ale přesně tohle se děje! V mnoha případech už ani nevíme, proč tak podrážděně reagujeme na rodiče, na přátele, na partnera. Jsme roztrpčeni, ale když nás ten druhý požádá o odpuštění, začínáme plakat a opakujeme: „Ne, ty promiň, ty mi odpusť..!“

Najděte v sobě to maličké dítě, které v koutě křičí. Odpusťte si vlastní pýchu a přezíravost a pošlete je pryč! Zapomeňte na pocit vlastní důležitosti a prostě požádejte o odpuštění všechny ostatní. Sami uvidíte, k jakým zázračným změnám ve vašem životě dojde.

Nejdřív si napište seznam všech, které byste podle svého názoru měli požádat o odpuštění. Pak se každému z nich omluvte. Pokud nemáte možnost se s každým z nich vidět, nebo jim nemůžete zavolat, požádejte o odpuštění v myšlenkách. Potom udělejte seznam osob, které podle vašeho ublížily vám. Kterým musíte odpustit vy sami. Začněte rodiči, sourozenci, dětmi, manželem, přáteli, milenci, kočkou a psem, vládou a Bohem.

Odpusťte jim všem a uvědomte si jedno: ať udělali cokoli, vy za to nemůžete. Pamatujte, že každému se zdá jeho vlastní sen. Slova a skutky, které vám způsobily bolest, byly pouze reakcí onoho člověka na všechen neřád v jeho vlastní mysli. Jemu se zdá o pekle, vy jste v jeho snu druhořadá figura. Nemůžete za to, čeho se dopustil. Až si tohle uvědomíte, až to přestanete přičítat sami sobě, soucit a pochopení vám dozajista pomohou odpustit každému.

Začněte odpouštěním, praktickým uměním odpustit. Nejprve to bude těžké, později se vám to stane zvykem. Jediný způsob, jak se vrátit k umění odpouštět, je dělat to v praxi. Cvičení, praxe, tak dlouho, dokud nedokážete odpustit i sami sobě. Dříve nebo později pochopíte, že je třeba odpustit si všechny rány a všechen jed, všechno trápení, které ste si způsobili, když jste si zvolili právě tenhle sen. A až odpustíte sami sobě, pocítíte sami se sebou soulad. Vaše láska k sobě samému zesílí. To je to nejvyšší odpuštění.

Názory na zlo a dobro v nás vyvolávají stud za to, co pokládáme za špatné. Přiznáváme svou vinu, jsme si jisti, že zasluhujeme potrestat a – trestáme sami sebe. Jsme přesvědčeni, že to, čeho jsme se dopustili, je tak špatné, že si to žádá očištění. A když něčemu tak upřímně věříme, stává se to realitou. V tomto smyslu vytváříme vlastní karmu a jsme povinni platit za to, co jsme stvořili svou vírou.

To jen znovu dokazuje, jak velkou sílu máme. Zbavit se staré karmy je prosté : stačí se zbavit falešné představy, přestat jí věřit – a karma zmizí. Není třeba trpět, není třeba za nic platit : skončilo to. Jestliže si dokážeme odpustit, karma zkrátka zmizí. Od té chvíle život začíná jakoby nanovo. Je teď o mnoho snadnější. Odpuštění je jedinou cestou, jak očistit emocionální rány, jedinou cestou k jejich zhojení.