Sebeláska?

Charlie Chaplin

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mne jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě.
Dnes vím, že se tomu říká být pravdivý.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, jak moc druhého zahanbuje, když mu vnucuji svá přání, ačkoli vím, že na to není vhodná doba, ani na to není ten člověk připravený, i kdybych tím dotyčným byl já sám.
Dnes vím, že se tomu říká sebeúcta.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem toužit po jiném životě a dokázal vidět, že všechno kolem mně je výzvou k růstu.
Dnes vím, že se tomu říká zralost.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, že vždycky a při každé příležitosti jsem ve správný čas na správném místě a že všechno, co se děje je správné. Od té doby jsem mohl být klidný.
Dnes vím, že se tomu říká vyrovnanost.

Když jsem začal milovat sám sebe, přestal jsem se okrádat o volný čas a dělat velkolepé plány do budoucna. Dnes dělám jen to, co mě baví a působí mi radost, co miluji a co potěší mé srdce, dělám to po svém a svým vlastním tempem.
Dnes vím, že se tomu říká poctivost.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, zbavil jsem se všeho, co pro mě nebylo zdravé .Jídla, lidí, věcí, situací a především toho, co mě neustále stahovalo dolů, pryč ode mě samotného. Zpočátku jsem to nazýval zdravým egoismem.
Dnes však vím, že to je sebeláska.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem chtít mít vždycky pravdu.Tak jsem se méně často mýlil.
Dnes vím, že se tomu říká být prostý.

Když jsem skutečně miloval sám sebe, nechtěl jsem už žít dál minulostí a starat se o svou budoucnost. Teď žiji už jen v tom okamžiku, kde se koná VŠECHNO.
Tak dnes prožívám každý den a říkám tomu důkladnost.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, uvědomil jsem si, že ze mě mé myšlení může dělat ubohého a chorého člověka. Když jsem však povolal na pomoc sílu svého srdce, dostal jsem rozum významného partnera.
Tomu spojení říkám dnes moudrost srdce.

Nemusím se už obávat sporů, konfliktů a problémů se sebou samým a s ostatními, protože dokonce i hvězdy se spolu někdy srazí a vzniknou tak nové světy.

Dnes vím, že to je život.

Charlie Chaplin

V jaké zemi nechci žít, a bohužel v ní žiji

Vrah více než rodička, nemakačenko více než člověk pracovitý, imigrant více než důchodce. Naše společnost je vážně nemocná. A není to jen tak nějaké nachlazení, spíše smrtící vir. Zda ho nazveme idiocií nebo malomocností je úplně jedno. Gesta a strach z pravdy – to vše nás vede do pekel.

Máme totiž zcela pomotané hodnoty. Všímám si toho už dlouho – tato společnost degeneruje tím, že podporuje lumpy a kašle na budoucí generace, podporuje neschopné a trestá pracovité, nechá živořit své občany, a bez mrknutí oka posílá stamiliony na jakoukoli chátru, co si usmyslela nelegálně překročit evropské hranice. Protože s těmi, co chátrou nejsou, nejsou ani problémy – zrovna včera jsem obědvala v restauraci, kterou vlastní Syřan. Přišel před pár lety legálně, pracuje tu, a je českými spoluobčany respektován a vážen. S těmi hordami, co se sem hrnou, nemá zhola nic společného. A taky nikdo neřeší, že je ze Sýrie.

Ale vrátím se k tématu. Včera jsem poprve musela přepnout Máte slovo s Michaellou Jílkovou. A to je to říct, protože ono to na přepnutí bývá skoro vždy, nicméně je občas dobré slyšet hlas lidu i politiků, jakkoli by byly, omlouvám se, blbé. Ale včerejší debata, jak se musíme starat o vězně, mne přiváděla k šílenství. Uvědomujeme si, že to všechno my platíme? Ty garsonky a menu a nekuřácké cely, nejlépe s televizí, fitkem a zdravou a hodnotnou stravou? Jak je možné, že vězni mají lepší jídlo než maminky po porodu v porodnicích? Čeho si tato společnost, sakra, váží víc? Vím, o čem mluvím, právě se mi narodila vnučka, a když jsem viděla, co nosí mé dceři na svačinu a večeři, dokonce najednou v 16 hodin, aby už se dále o ně nemuseli starat, byla jsem rudá vzteky. A těm zlodějům, vrahům, podvodníkům, násilníkům, budeme vyvařovat, aby byli dost silní na to, až je pustí, aby mohli dál pokračovat v trestné činnosti? Svatá prostoto…

A nedosti na tom. Maminky, které pracují, a pracuje i jejich manžel, zkrátka kteří dnes a denně chodí do práce nebo mají živnosti, aby měli na hypotéku, jídlo, všechny své potřeby, nemají právo na porodné ani přídavky. Protože je třeba, aby bylo na porodné a přídavky pro ty, co se množí jako králíci, aniž by kdy na práci vůbec pomysleli, neřkuli do nějaké zašli. Je tedy třeba podporovat a finančně motivovat právě ty nemakačenky, ne pracující matky a otce, kteří ze svých dětí vychovávají to samé? Ne! Tak to proč to probůh děláme?

Divíme se pak, že normální, tedy pracující páry, zůstávají u jednoho dítěte, maximálně dvou? A ti druzí jich mají běžně pět, šest? Ne, my nepotřebujeme žádné „samce“ odjinud, my potřebujeme, aby tato republika dostala rozum, a začala podporovat rodiny s dětmi, kde je normální pracovat, a kde by dítě díky podpoře neznamenalo ekonomický propad – což často mladé od dětí odradí. Navíc tady by měl stát jistotu, že tato rodina povede své děti k práci, protože by jim mohla sdělit, že pracovat je správné a vždy se jim vyplatí. Dnes přichází za práci trest, protože těm, kteří pracují, stát říká – dejte nám daně, my z toho budeme platit vězňům řízky, asociálům porodné a přídavky, a ty rodino, se nadále starej. Že teď nemůžeš, že máš dítě? Tvoje rozhodnutí. Že je to šílené? No to tedy je. My musíme z tvých daní živit ty neschopné a všehoschopné.

Obdobně miliony na uprchlíky, zatímco naši důchodci přemýšlí, zda si koupit šunku méně kvalitní a ještě horší, nebo zda budou mít na léky, a kdy není na léčbu vážně postižených, jsou neuvěřitelné. Ostatně i to, že není na mzdy lékařů, jaké by si při svém povolání zasloužili, je ze stejného ranku. Budeme živit podivné bandy bez pasů na březích moře, a vykašleme se na budouvání vlastních jistot, vlastní důstojnosti, a odpovídajícího života pro své občany? Přijde mi to tak, jako bychom doma měli prázdnou ledničku, a přesto sousedovi, který mlátí vedle do plotu, nesli jako slouhové vepřo knedlo zelo. Jen proto, aby probůh přestal dělat kravál.

Nechci žít v zemi, kde mladé maminky dostávají v porodnici horší večeře než vrahové ve věznicích jen proto, že ti vrahové více řvou.

Nechci žít v zemi, kde maminka nemá nárok na porodné a rodina na přídavky jen proto, že pracuje, zatímco z jejich daní se platí porodné a přídavky pro ty, co v životě do práce nepůjdou, a vedou k tomu nicnedělání i své podporované děti – opět jen proto, že ti nemakačenkové více řvou.
Nechci žít v zemi, která spekuluje o desetikorunách pro své důchodce, a na poporu cizích hord posílá stamilony jen proto, že řve Evropa. Nechci žít v zemi, kde není na léčbu nemocných, a pro cizí posíláme vládní speciály, jen proto, že řvou různé pseudo neziskovky.

Nechci žít v zemi gest a pseudokorektních frází jen proto, že se bojíme říct, kdo bezdůvodně nepracuje, ať nejí, kdo neodváděl daně, ať nemá porodné ani přídavky, a naopak ať je dostatou ti druzí, a že v České republice budou mít vždy přednost čeští občané, a pak až ti druzí.

Nechci žít v zemi, kde se dává hlavně těm, kteří prostě hodně řvou, zatímco na ně vydělávají ti mlčící, kteří i s dětmi ve školkách usilovně pracují, a za to jsou trestáni, ani v zemi, která připustí, aby nemocní a staří živořili, zatímco stamiliony tečou směrem na jih do uprchlických táborů buhví jakých lidí jen proto, že řve Brusel.

Bohužel v takové zemi žiji. A proto jsem včera program Máte slovo přepnula. Už není sil ty stupidity poslouchat.

Skončím slovní hříčkou:
Něco se bude muset stát.
Minimálně překopat ty hodnoty, o které tento stát bude stát.
Jinak lidé přestanou stát … o takový stát.

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=27337&;from=fbLike

Jana Zwyrtek Hamplová

Češi nejsou malý a bezvýznamný národ.

Přestaňme si to už o sobě proboha myslet!

Svatopluk Čech
Jitřní písně – Dosti nás

Jsme slabí, malí — Dosti těchto řečí! Jen kdo tak zoufá, sláb a malý jest. Oč byla Hellas, byla Róma větší, než skrání nesmrtnou se dotkla hvězd? Jak směšné byly našich předků cepy, když celý svět se zdvihl proti nim, a hle! Svět celý zdrtil vůdce slepý a Táboru se klonil věčný Řím. Jen v srdce zápal, chrabrost bohatýrů a budem vojsko netušených sil! Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malým ten, kdo zná jen malý cíl.

Právě probíhají oslavy 700 let od narození Karla IV., Otce vlasti, císaře Svaté říše římské, který si za své sídlo vybral Čechy a konkrétně Prahu. Obdivoval se České zemi a – dle jeho vlastních slov – pociťoval její duchovní velikost. My nyní obdivujeme Karla IV., ale sami o sobě si myslíme, že nic neznamenáme. Není to v podstatě urážka Karlova majestátu, když lid, který on si vyvolil, si sám sebe neváží?

 

Vládnoucí elita světa se nás snaží připravit o vlastní historii. Pojďme si ale letmo připomenout, jací vždy byli Češi hrdinové. Pominu slavnou éru husitství, která nemá v dějinách Evropy obdoby, a jejíž velikost je v současné době zpochybňována. Pominu českého husitského krále Jiřího z Poděbrad, který jako první přišel s ideou sjednocené Evropy, avšak byl králi ostatních evropských zemí odmítnut. Pominu etapu Národního obrození, které také nemá ve světě obdoby, a mimochodem – jsme v podstatě jediní, kteří z původních polabských Slovanů, nezanikli. Pominu i to, že jsme v rámci Habsburské monarchie byli nejprůmyslovější a nejrozvinutější zemí. Pominu i První republiku, kdy jsme byli jednou z nejvyspělejších ekonomik světa. A pominu dokonce i roky od Druhé světové války až do roku 1989, kdy jsme byli soběstační naprosto ve všem – v podstatě jako jediný národ na světě naší velikosti. Vyvíjeli a vyráběli jsme trysková letadla, atomové reaktory, lokomotivy, trolejbusy, autobusy, traktory, radary, motocykly, osobní i nákladní automobily, špičkové zbraně, tkalcovské stavy, zemědělské stroje, turbíny, námořní lodě, tanky, špičkové sklářské a porcelánové výrobky atd. a byli jsme soběstační v produkci potravin.

Co ale pominout nelze, je současná malost mnohých obyvatel České republiky a jejich nevíra v sebe sama a ve vlastní národ! A tento pocit malosti je zcela záměrně pěstován veřejnoprávní Českou televizí, veřejnoprávním Českým rozhlasem (které si navíc sami platíme) i všemi mainstreamovými médii (která povětšinou nejsou ani v českých rukou). A jako vrchol všeho tak hovoří i téměř všichni politici.

My Češi ale nejsme nějací malí bezmocní ubožáci. My jsme naopak jeden z nejvyspělejších a nejhumánnějších národů světa! Nikdy jsme nevlastnili žádnou kolonii, nikdy jsme nikoho nenapadli. Naopak, vždy jsme byli soběstační, a pokud jsme bojovali, tak jsme se pouze bránili. Dnes jsme sice – navzdory mínění a přání naprosté většiny obyvatel naší země – v jakési pofidérní „koalici ochotných“, která má své vojáky například v Afghánistánu a jinde, ale nemáme tam vůbec co pohledávat. K těmto pochybným misím byl náš národ zneužit a na mezinárodní scéně se operuje jeho jménem obyvatelstvu navzdory.

Kdybychom byli tak nevýznamní, jak nám všechna média a politici vtloukají soustavně do hlav, proč by byl o nás takový zájem? Proč je zde tolik nadnárodních korporací, proč je vůbec zájem o naše kvalifikované pracovníky, kteří pracují pro zahraniční investory za hubičku? Proč je zájem o to, abychom nemohli vyvíjet a vyrábět nic vlastního, a proč musíme dovážet potraviny?

České země byly vždy duchovním centrem Evropy a de facto i světa – ostatně naposledy o tom hovořil třeba ruský analytik V. V. Pjakin ve svém pořadu „Otázka – Odpověď“. Dne 4. 4. 2016 uvedl, že Praha vždy byla a je centrem světového skrytého řízení.

Sjednotitel Německa a politik světového formátu Otto von Bismarck pronesl tuto větu: „Kdo ovládá Čechy, je pánem Evropy.“ Německo na to nikdy nezapomnělo a řídí se podle toho i dnes – v rámci EU. Ale my Češi to nevíme!!!

Současní politologové a politici se snaží popírat i známou (a funkční) geostrategickou teorie Heartlandu Sira Johna Mackindera, který považoval Evropu, Asii a Afriku za jeden „světový ostrov“, za jehož zásadní část považoval i Rusko. Svou představu o významu jednotlivých částí světa vyjádřil takto: „Kdo ovládá Východní Evropu, ovládá Heartland. Kdo ovládá Heartland, ovládá Světový ostrov. A kdo ovládá Světový ostrov, ovládá svět.“ Proto například po první světové válce dokládal nutnost udržet východní Evropu rozdělenou a oddělenou od Ruska. Navíc je absolutně neoddiskutovatelnou skutečností, že geograficky leží Česká republika v srdci Evropy a jejím geografickým centrem je Praha.

A na závěr tento důležitý fakt: v současné době se hovoří o nedostatku vody, takže si dámy a pánové uvědomme, že územím českého státu procházejí tři hlavní evropská rozvodí, oddělující úmoří Severního, Baltského a Černého moře.

Vezmeme – li tedy v potaz všechna výše uvedená fakta, pak je zcela zřejmé, že nejsme malí, že nejsme vůbec bezvýznamní, ale přesně naopak! Česká republika je velmi významným geostrategickým prostorem! A my, protože jsme se tu narodili a máme zde své předky, jsme povinni tuto zemi chránit a být na ni hrdi. Prostě je to naše povinnost!

Vladimíra Vítová Praha, 28. 5. 2016