Stasia Bliss: Sluneční strava

 Slunce-150x150

Nikolaj Dolgorukij z Ukrajiny je označován jako sun-eater („pojídač slunce“). Zírání do slunce se věnuje již 12 let a žije z větší části pouze ze sluneční energie. I jiní „zírači“ potvrzují, že po pouhých 9 měsících praktikování této metody se u nich vytratila nutnost přijímat potravu – za 9 měsíců se adept dopracuje k maximální době zírání, což je 44 minut. Po této 9měsíční intenzivní praxi už postačí k udržování získaného stavu pouze 45 minut denně chodit naboso, a to vždy 6 dnů v řadě za sebou.

V časopise Týden vyšel další pomlouvačný článek zaměřený na diskreditaci některých představitelů alternativního způsobu života. Slečna Alue bude skandalizována za popsání metody „zírání do Slunce“, za což nakonec dostala i Bludný balvan hnutí skeptiků Sisyfos. Takže dnes tedy znovu k tomuto způsobu vyživování a uzdravování více.

Superschopnosti díky zírání do slunce – potvrzeno NASA

Chtěli jste někdy být na více místech najednou? Správně, mluvím tu o superschopnostech. Některé můžete získat díky metodě, jež je známa pod názvem „zírání do slunce“ a jejíž přínosy nedávno potvrdila i NASA. Mnozí propagátoři této prastaré techniky, která byla provozována mj. starými Máji, Egypťany, Aztéky, Tibeťany a Indy, hovoří nejen o léčení běžných nemocí, ale i o možnosti získat díky ní nadpřirozené schopnosti, k nimž patří například rozvinutá telepatie nebo naprosté odbourání potřeby jíst.

Co je zírání do slunce?

Zírání do slunce je technika spočívající v tom, že člověk očima přijímá sluneční světlo v době, kdy obsahuje nejméně ultrafialových paprsků, tedy při východu či západu slunce. Učitelé této metody výslovně doporučují dodržovat tato pravidla: Zaprvé, provádějte ji během hodiny po východu resp. před západem slunce, abyste předešli poškození očí. Zadruhé, musíte být bosi, v přímém kontaktu se zemí (míněn je holý povrch jako písek, hlína nebo bláto), a zatřetí, je nutné začít s pouhými 10 sekundami denně a tento interval postupně navyšovat o další 10sekundový úsek každý následující den (tzn. 2. den 20 sekund, 3. den 30 sekund atd.). Budete-li dodržovat tato pravidla, nebude pro vás zírání do slunce představovat žádné nebezpečí.

Nikolaj Dolgorukij z Ukrajiny je označován jako sun-eater („pojídač slunce“). Zírání do slunce se věnuje již 12 let a žije z větší části pouze ze sluneční energie. I jiní „zírači“ potvrzují, že po pouhých 9 měsících praktikování této metody se u nich vytratila nutnost přijímat potravu – za 9 měsíců se adept dopracuje k maximální době zírání, což je 44 minut. Po této 9měsíční intenzivní praxi už postačí k udržování získaného stavu pouze 45 minut denně chodit naboso, a to vždy 6 dnů v řadě za sebou.

Zírání do slunce se označuje také jako fenomén HRM – podle Inda jménem Hira Ratan Manek, jenž díky svému nadšení pro tento podivuhodný postup získal onu téměř „nadlidskou“ schopnost, obejít se bez jídla. Toto potvrdil i výzkum financovaný NASA, k němuž se Hira dobrovolně přihlásil. Tým lékařů z Pensylvánské univerzity jej pozoroval celých 100 dnů – 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, a nakonec musel potvrdit, že Hira skutečně po tuto dobu potřeboval ke svému životu pouze sluneční světlo občas doplňované trochou podmáslí nebo vody.

Co se během zírání děje v lidském těle?

Zastánci této metody tvrdí, že během prvních 3 měsíců praktikování zírání do slunce se sluneční energie dostává skrz oči do retinohypotalamického traktu, který nabíjí energií. Tento trakt je, laicky řečeno, cesta vedoucí ze sítnice do mozku. Mozek se časem díky tomuto přísunu energie ze slunce stane aktivnějším. Jako první pocítíte úlevu od duševního napětí a starostí, neboť většinu starostí přiživuje energie pocházející z pokrmů, které jíme. A protože jídlo získává svou energii ze slunce, „zírači“ si ušetří námahu spojenou se zažíváním tím, že tuto energii přijmou rovnou od zdroje. Ačkoli pocit hladu by měl nakonec zmizet, je zcela v pořádku během počátečních stadií pravidelně jíst a vyčkat, než chuť k jídlu sama od sebe přirozeně zmizí.

Dalším přínosem, který se objeví již po krátké době, je zvýšení sebedůvěry a schopnosti řešit problémy. Každý z nás je aspoň trochu neurotik, ale díky stavu bez psychického napětí, získanému během prvních několika měsíců praktikování, se osobnost stabilizuje a staré strachy jsou k naší úlevě postupně nahrazovány optimistickým přístupem k životu. Na konci 3. měsíce už bude každodenní interval zírání dlouhý 15 minut.

Ze zpráv o zírání do slunce víme, že špatné vlastnosti adepta se pozvolna rozplynou, zatímco ty dobré zůstanou. Špatné vlastnosti se totiž rozvíjejí pouze při nedostatku slunečního světla. Takže ty horší projevy naší osobnosti, mezi něž patří hněv, strach, žárlivost a chtíč, zmizí a budou nahrazeny určitou sebedůvěrou a „duchovním věděním,“ díky němuž dokážeme přirozeným a čistým způsobem uchopit jádro každého problému.

Studie ukazují, že po 3 až 6 měsících zírání začínají mizet fyzické choroby. V době, kdy interval zírání dosáhne 30 minut (opakuji – přidávat pouze 10 sekund denně), už bude mozek umět vstřebat všechny barvy světla. Při barevné terapii je využíván k léčbě určitých nemocí postup, kdy jsou tělo a mozek zaplaveny konkrétní barvou, která organismu chybí – v závislosti na druhu onemocnění. Například nemocná játra vyžadují zelenou, ledviny červenou a srdce zas žlutou. Každý orgán našeho těla údajně reaguje na jinou barvu duhy. To je také jeden z důvodů, proč by náš jídelníček měl být barevně různorodý.  Doporučuje se, využívat během tohoto 3-4 měsíce dlouhého období autosugesci – představovat si, že tělo je vyléčeno a všechny choroby i slabosti jsou pryč. Autosugesce usnadní náš návrat k celistvosti.

Další průběh procesu je neméně zajímavý. Po 6 měsících už tělo nemusí energii „investovat do oprav,“ a tak může být využita k jinému účelu – může nám pomoci získat superschopnosti.

Co následuje po fázi léčení?

Kolem 7,5 měsíců zírání (denní interval 35 min.) klesá potřeba jíst i touha po jídle. Podle odborníků na tuto techniku tělo ke svému fungování v podstatě nepotřebuje jídlo. Zapotřebí je pouze energie, a tu nám právě zírání dodává. Kolem 9 měsíců zmizí komplet chuť na jídlo – veškeré touhy, chutě i hlad. Ti, kdo se dostali takhle daleko, vyprávějí o markantní změně pocitů – „jako by měli nabitý mozek.“ Po 9 měsících zírání, kdy už byla dosažena maximální doba (44 min.), je záhodno zanechat zírání do slunce a přesměrovat svou pozornost na zemi.

Vždy 6 za sebou následujících dnů je nutné 45 minut denně chodit po zemi bosi. Během chůze naboso je údajně aktivována šišinka. Profesionální zírači do slunce a badatelé v tomto oboru tvrdí, že každý prst na noze je propojen s určitou žlázou a tím, že po zemi chodíme bosi, tyto žlázy aktivujeme. Takže palec je spojen se šišinkou, ukazovák s hypofýzou, prostředník s hypotalamem, ukazovák s talamem a malíček s amygdalou. Zkušení zírači jsou přesvědčeni, že kráčíme-li po zemi bosi se sluncem nad hlavou, v našem těle i kolem něj vzniká jakýsi druh magnetického pole, které dobíjí nás i náš mozek.

Tato fáze spočívající v chůzi naboso je zřejmě nejdůležitějším aspektem celého postupu. S každým dalším dnem se blížíte získání skutečně magických schopností. Šišinka je chůzí čím dál tím více aktivována. Inteligence údajně roste, paměť se zlepšuje. V šišince sídlí navigační a mimosmyslové schopnosti – to znamená telepatii, možnost létat…to je už přece něco! Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdyby vaše tělo umělo být na více místech najednou? Nuže, zírání do slunce by mělo být tím magickým klíčem k takovým schopnostem.

Pokud vydržíte denně 45 minut chodit bosi po celý rok, máte vyhráno. Pak už vám budou stačit pouze 3-4 „bosé“ dny k udržení vašich nových schopností.

Existují nějaká nebezpečí?

Oční lékaři a optici varují před přímým pohledem do slunce, neboť by mohlo dojít k poškození sítnice. Studie však ukazují, že budete-li dodržovat doporučený postup a dívat se do slunce ve správnou denní dobu, žádné riziko poškození očí neexistuje. Nebylo objeveno ani při prohlídkách dlouholetých „zíračů.“ Doporučujeme však, abyste si během prvních týdnů nechali raději oči vyšetřit, ať máte jistotu.

Abychom to shrnuli

Takže nezapomenout: první den 10 vteřin při východu nebo západu slunce a každý další den plus 10 vteřin k tomu. Až po 90 dnech dosáhne tento interval 44 minut, přestanete zírat a místo toho začnete s chůzí naboso – 45 minut 6 dnů v řadě za sebou. Dokážu si představit, že si myslíte: když už je člověk tak daleko, tak jaký problém může být denně chodit bos tři čtvrtě hodiny? Vyzkoušejte si to a uvidíte.

Pokud máte skutečně zájem získat superschopnosti, navíc pomocí metody, jejíž efektivitu potvrdila i tak renomovaná organizace jako NASA, zírání do slunce podle všeho představuje celkem přímou cestu k osvícení. Na těchto stránkách (Sun-Gazing) se můžete dozvědět více o této technice i o zkušenostech lidí, kteří ji osobně vyzkoušeli.

Silová centra Země působící v ČR a na Slovensku

Pokud budeme postupovat od povrchu k hloubce, tak na vrchní vrstvě je Země pokryta mnoha objekty, které na člověka mohou nějak energeticky působit. Jedná se o objekty vytvořené z větší míry lidskou činností (např. kláštery, hrady). O úroveň hlouběji najdeme síť meridiánů, které geometricky (v pravidelné struktuře) pokrývají zemský plášť a rozvádějí energii Země podobně jako žíly v lidském těle. A ve třetí,  ještě hlubší vrstvě se nacházejí silová centra. Těmi naše (dnešní) povídání začneme. 

Silová centra jsou pro Zemi čímsi základním, podobně jako otvory v lidském těle. Jsou prastará, snad odvěká a jejich poloha se nemění. Jejich rozložení není pravidelné, mají podobnou „strukturu“ asi jako hvězdy na nočním nebi vytvářející pomyslná souhvězdí. Zatímco řeky a pohoří „cestují“ a krajina se pohybuje, roztahuje, vlní a tančí, silová centra zůstávají.

V této hluboké vrstvě je území Čech, Moravy a Slezska ovlivňováno působením osmi silových center, z nichž tři se nacházejí na našem území a zbylých pět k nám proniká z území za našimi hranicemi. Jejich přibližnou polohu a hranice působnosti zobrazuje naše barevná mapka. Je důležité pochopit, že působení silového centra je plošné, prostupuje celou krajinou a leckde spontánně vyhřezává i v některých místech za vyznačenou hranicí působnosti. K pochopení onoho „čehosi“, čím je toto místo nabité, nestačí jen stanout v epicentru, naopak: tak ho můžeme i minout. Lepší je prý v okruhu několika desítek kilometrů krajinu objíždět a jakoby se k němu blížit případnou spirálou. Tak nejlépe pochopíme to jeho „cosi“, co okolní krajině vtiskává svým působením. Ono přiblížení se k silovému centru se děje především kdesi uvnitř nás: je to propojení, které nelze vynutit tím, že si vlezeme někde na skálu a budeme dupat do země. K propojení se silovým centrem se v nás cosi může chystat po celé roky našeho života a může k němu dojít i na dálku, dávno, když již na daném místě fyzicky nejsme. Pokud na nějakém území žijeme celý život, jsme jakoby utkáni z vláken, která danou krajinu tvoří. Proto nejde jen o setkání s nějakým fyzickým místem ve vnějším světě, jde o propojení s něčím, co současně leží i hluboko uvnitř nás. Přiblížit se propojení se silovým místem může být tématem celého života a ne každému se to musí podařit; ne každý je připraven. Něco v nás se musí připravit, přichystat, vyladit, než k tomu může dojít. 

Pokud lidé žijí přímo v epicentru silové oblasti, neznamená to, že jsou si něčeho takového vědomi a že s energiemi tohoto místa umí pracovat. Přesto lze říci, že i oni jsou, stejně jako lidé v celém silovém regionu, vystaveni určitému působení. Mohou toto působení vítat, nebo odmítat (čímž je dopad toho působení odlišný), ale tak jako tak, se nemohou z tohoto působení úplně a dočista jednou provždy „vyjmout“: žijí jakoby na nějakém hřišti, kde platí určitá pravidla. 

Zajímavá je situace v oblastech, kde se působení silových center prolíná: někdy se harmonicky vyvažují, jindy vytvářejí podivuhodný rozpor, každopádně jejich míšením nastává širší paleta možností pro lidský vývoj. Některá města mohou být specifická tím, že se nacházejí na samé hranici nějakého silového regionu: mohou pak být pomyslnou branou do této „říše“.

První silové centrum Čech (#1) se nachází přímo pod Blaníkem a jeho oblast působení v podstatě (kruhovitě) pokrývá celé Čechy. Momentálně není aktivováno, nicméně i tak na nějaké úrovni působí. Zajišťuje ochranu české krajiny a přírody, jakoby naše území „přikrývá do nenápadnosti“, určité katastrofy se mu vyhnou, převalí se kolem: je to taková pláštěnka. Nicméně v této neaktivované podobě i souvisí se snahou Čechů více se držet „při zdi“, v šedivém průměru, nevybočovat. Je v tom zhruba takováto mýto-logika: „Blaník je v podstatě vaším českým Olympem. Pokud nectíte zemi, po které chodíte, ani nebe, k němuž vzhlížíte, pak si nemůžete vychutnávat lehkost okřídleného heróa běžícího s pochodní pod Olympem, jehož mantinely jsou nastavené úctou ke kosmickým zákonům a limitům stanovenými kosmem pro člověka. Pak si podvědomě vyměřujete limity daleko užší a snažíte se je nepřekročit – nevybočovat. Sami jste si tak stanovili vlastní trest. Ti, kdo tento limit vnitřně překročí, pak nemají zvláštní důvod v této krajině zůstávat.“ 

K aktivaci blanického silového centra je prý třeba, aby na našem území žilo (řádově cca) 200 tisíc plně sebe sama akceptujících lidí, kteří dovedou Zemi a její proudění cítit a nejsou zatíženi kulturními, mentálními a duchovními koncepty – kteří nesoudí sebe ani druhé, kteří žijí přirozeně. V takovém případě se ze zapouzdřeného krystalu kdesi pod Blaníkem stává úžasný katalyzátor výrazně a velmi pozitivně ovlivňující všechny, kdo na území Čech žijí. Do té doby je to ale spíš taková šedivá pláštěnka. Ale ani to není „špatně“. Chrání to. (Přinejmenším naši přírodu a krajinu).

Druhé silové centrum (#2) se nachází mezi Louny a Slaným, je v podstatě aktivované (asi z 50%) a pozitivně ovlivňuje region severozápadních Čech. Jeho kvalita je měkká, ženská, hřejivá. Barevně by to byl mírně hřejivý hnědo-červený kámen. Zesiluje bujnou úrodnost a rychlejší regeneraci krajiny a důležitým způsobem vyvažuje ekologickou devastaci rozvrtaného Krušnohoří a měst v jejich stínu. Vděčíme mu za to, že se na zničených místech v tomto regionu dá ještě vůbec žít. Pozitivně ovlivňuje termální oblast kolem Karlových Varů.

Třetí silové centrum (#3) se nachází ve vysokém horském hřbetu na moravsko-slovenském pomezí (má jít o podzemní vodopád). Je také aktivované. Jeho energie je vodní, pronikavá, jasnozřivá, přímá, ryzí, ale i tvrdá. Záleží, jak se člověk k dané kvalitě postaví. Pokud si udrží ryzost a nevinnost, tak ho toto centrum chrání. Připomíná prý laserový paprsek, který pronikne vším, každou falší. Život v těchto krajích je drsnější a není pro měkké povahy, je bez kudrlinek. V těchto krajích jde o to, jestli se dokážeme pravdě postavit zpříma. Když nám někdo zemře, když nám život vlepí políček, dokážeme to přijmout, polknout, strávit to vše „zplna“, rovně, bez uhýbání? Jestli ano, projde to, vyčístí se to a my opět dýcháme bystrý horský vzduch, volní jako ptáci. Nezkousneš to, nestrávíš to? – Pak to budeš polykat celá léta v krčmě u kořalky, a nakonec to strávíš taky – ale tvá křídla budou černá smutkem. Ber nebo neber – a jdi dál – tak s tebou jedná tento kraj.

Čtvrté silové centrum (#4) se již nachází na polském území. Momentálně není aktivované a projevuje se zatím jen mírně, jakousi ochranou ženského (mateřského) principu a dětí. Jde tedy o podpůrně-mateřskou energii. Ta na našem území působí v nejčistší podobě v oblasti Olomouce, Jeseníků a Moravské brány. Kdežto tam, kde se prolínají energie silových center 3 a 4, dochází ke blahodárnému zmírnění přílišné tvrdosti trojky. Ve východních Čechách a na Vysočině, kde se „polská čtyřka“ prolíná s „jedničkou z Blaníku“, dochází naopak ke střetu obou kvalit, což se projevuje jakousi rozháraností mezi mužským a ženským principem, které se spolu jakoby „otloukají“ směřujíc však nakonec po mnoha zkušenostech ke smíření.

Páté silové centrum (#5) se nachází na německo-polském pomezí, v oblasti ovlivňující někdejší Dolní a Horní Lužici (a Sasko), pronikající však až kamsi dolů k Litoměřicím. Jedná se o velmi blahodárné působení, které prý těm, kdož mají úctu k ženskému principu a pokoru k Zemi, zajišťuje příjemný a krásný život. V oblasti prolínání dvojky a pětky se nachází Porta Bohemica a „Zahrada Čech“.

Šesté silové centrum (#6) má vysloveně tvrdý, německý, jangový, vysoce aktivní a produktivní charakter, avšak na naše území zasahuje již jen do Krušných hor, jakýmsi „okrajem spadu“. Ač jeho kvalita není sama o sobě, v jeho jádru až tak špatná – ve smyslu: „tvrdě pracuj a budeš se mít době a budeš mít ze sebe dobrý pocit“ – na území Krušných hor už spadá jen cosi ve smyslu „tvrdě pracuj“. Jedná se však o tvrdost, která nerespektuje ženský princip, není vyvážená.

Sedmé silové centrum na pomezí Rakouska a Německa zasahující k nám přes Šumavu až někam k Písku (#7) je prastaré a velmi silné. Jeho kvalita by se dala vyjádřit jako „radost z vítězení“ nabitá sebevědomím a bujarým přeskokem nočního ohně. Zdá se, že germánské i keltské kmeny si z tohoto „kyblíčku“ chodili nabírat, zatímco my v Čechách z něho příliš zatím čerpat neumíme. Je to tím, že dokud nám (a v nás) „nesálá“ Blaník, nemáme v sobě dost sebejistoty se tomuto praevropskému maskulinnímu zřídlu otevřít a zůstáváme vůči němu jakoby v odporu, což naopak paradoxně v příhraničním podšumavském regionu vyvolává pasivitu a odliv mužských sil jinam. Zajímavé je, že ojedinělým, ještě severnějším vyvřením tohoto „západoevropského jangu“ (k němuž tak jako tak patříme také) je pravděpodobně až Sv. Jan pod Skalou, což už je do Prahy co by kamenem dohodil. Sv. Jan pod Skalou nám prý má připomínat naši celoevropskou příslušnost: že uvnitř hluboko v sobě jsme také tak trochu Italové, Francouzi, Němci… není možné se z tohoto kadlubu vyříznout bez narušení naší vlastní látky. Časem se snad naučíme se tomuto proudu otevřít více.

Osmé silové centrum (#8) by se dalo nazvat „Věstonické“. Nachází se v Rakousku na sever od Vídně, kousek od českých a slovenských hranic, ale jeho působnost zasahuje jižní Moravu až po moravský kras a Vysočinu. Nyní je mírně aktivní (20%), ale v jiných dobách působilo daleko více. Jeho energií je energie radosti, plození, plodnosti a sexuality. S ní cítíte, že život není žádný trest, že je hluboce příjemné a krásné být na živu. 

Pozoruhodná je oblast mezi Kyjovem a Trenčínem (Slovácko), kde se prolíná působení „věstonické osmičky“, „jasnozřivé trojky“ a mírně mateřské „polské čtyřky“, což vytváří pozoruhodnou emocionální a erotickou barevnost.

 Slovensko

 Na Slovensku působí tři hlavní silová centra Země. 

 Vliv devátého silového centra je velmi pozitivní. Přináší výživnou, jemnou, hřejivou, velkorysou, sluneční energii z Panonie v barvě průsvitného zlata obilných klasů. Je to energie spíše ženská, přitom ale sluneční. Jakoby říkala „je zde dost pro všechny, uvolni se a naber vzduch a víno plnými doušky.“

 Oproti tomu je desáté silové centrum tvrdé, jangové, ostré, připomínající břidlici hozenou do ohně: dlouho nepohnutě stojí, ale nikdy nevíte, kdy z ničehonic bouchne nebo udělá něco nepředvídatelného. (Zarputilá rigidita přeskočící do lability). Je to velká, ostrá síla, ale velmi nevyvážená. Pokud není dobře „homeopaticky naředěná“ s jinými prvky, má tednenci projevovat se spíše destruktivně a vyhroceně. „Nad Tatrou sa blýská.“ 

 Jedenácté silové centrum není tak výrazné, přináší uvolněnou vzdušně-vodní energii, která jakoby říkala „na pohodu“. Je trochu povrchní a bez výrazné polarizace, ale v podstatě do dané oblasti přináší pozitivní vliv umožňující snadnější život.

 Tím jsme si představili osm základních silových center, která působí na našem území. O druhé vrstvě, o síti meridiánů, pokrývajících zemský plášť si povíme příště.

ODCHÁZEJÍCÍ ILUZE ANEB JAK SE NEZBLÁZNIT

 

ODCHÁZEJÍCÍ ILUZE ANEB JAK SE NEZBLÁZNIT
Všimli jste si kolik se kolem vás nebo přímo vám samotným děje „katastrof“? Bouračky, úrazy, velká zadlužení, právnické spory, nemoci, soudní spory, rozvody. Prostě destrukce všeho druhu. Přichází smrt. V  Tarotu znamená karta Smrt -transformaci. Aby něco nového mohlo začít, musí něco starého skončit. Tak jako stromy na podzim opadnou, aby mohly na jaře znovu pučet.

AŽ NA DŘEŇKdo nepochopil doteď, tak na něj dopadají zkoušky stále tvrdší a tvrdší. Už to nepřehlídnete. Už se nevyhnete sami sobě. Pokud vás na nutnou změnu vašeho života neupozorní situace zvenčí, budete podrobeni bolesti. Protože fyzická bolest vás přivede do těla chtě nechtě. Bolest je poslední vzkaz vašeho těla, že takhle už jednat nesmíte. Od toho je tady. Bolest vás přivádí zpět.

A CO MÁM ZMĚNIT?

Všechno! Nahlížení na sebe, na svět, na rodinu, na přátele, pýchu, nenávist, závist, lži, přetvářku, potřebu zalíbit se, manipulaci se sebou i s druhými, lakomství, nezdravé sobectví, utlačování sebe i druhých, neustálá očekávání, potřebu měnit druhé, nechuť měnit sebe, přestat si stěžovat na druhé a přijmout odpovědnost za sebe, své činy, své myšlení a za to, co se děje kolem mě, přestat se neustále vymlouvat na ONI!

STEJNĚ NIKOHO NEMÁME.

Uvědomte si, že jste sami a přestaňte se z toho hroutit. Přijměte svou samotu jako dar
a konečně se snažte zalíbit sami sobě a přijmout sebe jako tu nejlepší společnost na světě. Jste si nejlepším společníkem a parťákem. Ostatní vám stejně jen hrají divadýlko. Přesně takové jaké potřebujete a jaké si za své činy zasloužíte.

LŽETE?

Procházely vám doteď lži? Nevěřím, už jste si sami museli všimnout, jak se vám to pod rukama hroutí. A už si přiznejte, že to není osud a že za ta stále se opakující stejná dramata můžete sami.

Už si přiznejte, že vám tetička z Horní Dolní nedala špatné geny a že to, jaký máte zdravotní stav je jen váš problém a vaše volba.

Už přestaňte fňukat, a buď něco změňte, nebo se s tím smiřte.

PRÁSK!

OSUD NEEXISTUJE! Jsou to jenom kecy, které fungovaly chvíli, abyste se z té pravdy, že si za vše můžete sami, nezhroutili.

INTUICE NEEXISTUJE! Další kec, který měl hlas vašeho ega obléci do líbivé formy. Intuice je jen myšlenka, která se vám splní a vy věříte, že vám byla vnuknuta shora. Neexistuje budoucnost, tak jak by intuice mohla předvídat co se stane. To co se stane je jen důsledek vaší reakce v přítomnosti.

ŽÁDNÉ NEBE NENÍ! To nebe si vytváříte ve svém srdci a s tím nebem chodíte všude po Vesmíru. Vy nemáte stejné nebe jako váš soused. Ten má svoje. Zapomeňte na dobré bytosti, které se o vás jednou na obláčku postarají. Dokud si to nebe nevytvoříte tady na Zemi,  stejně se žádného nedočkáte.

NENÍ ŽÁDNÝ CÍL! Ikdyž se vám to nezdá. Protože s šátkem na očích stojíte v místnosti plné pokladu a hledáte poklad a vidíte jen tmu. Je to jako když miminko v bříšku hledá maminku
a neví, co to maminka je. Jen ví, že po ní touží a netuší, že je v ní.

Je jen PRÁZDNO. A z toho prázdna se zrodí nesmírná inteligence, která tu celou dobu je, jen ji přes ty všechny hlasy nestačíme slyšet. Už jsme všichni osvícení. Jsme lampa pod závojem. To že máme občas nějaké svaté vhledy, není známka žádného posunu ani pokroku. Jen je poodkryto to, co už dávno v sobě máte.

Nevím jak vy, ale je to trochu deprimující. Ono když praskají bubliny, je to pro mě vždycky deprimující. Prokouknutí lži mě vždycky nějak zklame. Než se to změní v euforku, tak si asi popláču, že jsem tupá, že to hraju pořád dokola. Vy ne?

Vendula Kociánová

http://www.vendulakocianova.cz/odchazejici-iluze-aneb-jak-se-nezblaznit/

7 kroků k překonání ega

Zde je sedm návrhů, které vám pomohou překonat hluboce zakořeněné představy o vlastní důležitosti. Všechny jsou navrženy tak, aby vám pomohli zabránit falešnému ztotožnění se s domýšlivým egem.

můž ve výskoku

1. Přestaňte se urážet

Chování druhých není důvod, abyste se sami znehybnili. To, co vás uráží, vás pouze oslabuje. Hledáte-li příležitosti, abyste se urazili, najdete je na každém kroku. To pracuje vaše ego, které vás přesvědčuje, že svět by neměl být takový, jaký je. Můžete začít oceňovat život a sladit se s univerzálním Duchem Stvoření. Když ale budete uražení, nemůžete se dostat k síle záměru.

„To, co vás uráží, vás pouze oslabuje.“

V každém případě, počínejte si tak, abyste vymýtili hrůzy tohoto světa, které vycházejí ze silného ztotožnění se s egem, ale zůstaňte pokojní. Vy, kdo jste součástí jednoty, nejste tedy doma nikde jinde než v míru. Bytí je božské. A vy, kdo jste součástí Boha, nejste doma nikde jinde než v jeho míru. Pokud jste uražení, tvoří to stejně ničivou energii, která se dotkla v prvé řadě vás a vede k útoku, protiútoku a válce.

2. Vzdejte se potřeby vyhrávat

Ego nás velice rádo rozděluje na vítěze a poražené. Honba za vítězstvím je zaručený způsob, jak zabránit vědomému kontaktu se záměrem. Proč? Protože konec konců, nelze stále jen vyhrávat. Někdo bude vždy rychlejší, mladší, silnější, chytřejší nebo mít více štěstí a vy se pak budete cítit bezcenní a nedůležití. Nejste vaše výhry či vítězství. Můžete rádi soutěžit a bavit se ve světě, kde výhra je všechno, ale nemusíte tam být ve svých myšlenkách. V tomto světě, kde všichni sdílíme ten stejný energetický zdroj nejsou žádní poražení. Vše, co můžete daný den říci je, že jste prováděli srovnání s ostatními na určité úrovni. Ale zítra je další den, s dalšími soupeři a novými okolnostmi k posouzení. A vy jste stále nekonečná přítomnost v těle, které je o další den (nebo desetiletí) starší.

„Ve světě, kde všichni sdílíme stejný zdroj, nejsou žádní poražení.“

Vzdejte se potřeby vyhrávat tak, že nebudete souhlasit s tím, že opakem výhry je prohra. To je strach ega. Pokud vaše tělo dnes nevystupuje vítězným způsobem, pak jednoduše nezáleží na tom, když se neztotožňujete výhradně se svým egem. Buďte pozorovatel, který si všímá a baví se, aniž by potřeboval vyhrát trofej. Buďte v míru a spojte se s energií záměru. Je ironií, ačkoli si toho sotva všimnete, že jakmile se budete méně snažit o vítězství, začne se ve vašem životě objevovat více.

3. Vzdejte se potřeby mít pravdu

Ego je zdrojem mnoha konfliktů a neshod, protože vás tlačí k tomu, abyste přesvědčovali druhé, že nemají pravdu. Když jste nepřátelsky naladěni, jste odpojeni od síly záměru. Tvořivý Duch je laskavý, milující a přístupný; a bez hněvu, zlosti, nebo hořkosti. Tím, že se ve svých debatách a vztazích vzdáte potřeby mít pravdu, je to jako říkat egu : „nejsem Tvým otrokem. Chci přijmout laskavost a odmítám Tvoji potřebu mít pravdu. Ve skutečnosti nabídnu této osobě šanci cítit se lépe tím, že řeknu, že má pravdu a poděkuji za to, že mne nasměrovala k pravdě.“

Když se vzdáte potřeby mít pravdu, jste schopni posílit vaše spojení se silou záměru. Ale nezapomeňte, že ego je odhodlaný bojovník. Viděl jsem, jak lidé ukončují své jinak krásné vztahy kvůli tomu, že lpěli na své potřebě mít pravdu. Apeluji na vás, abyste se vzdali své egem řízené potřeby mít pravdu tím, že se zastavíte uprostřed hádky a zeptáte se sami sebe – Chci mít pravdu nebo chci být šťastný? Když si vyberete radostný, milující, duchovní postoj, vaše spojení se záměrem bude posíleno. Tyto okamžiky nakonec rozšíří vaše nové spojení se silou záměru. Univerzální Zdroj s Vámi začne spolupracovat na vytváření života, k jakému jste byli předurčeni.

4. Vzdejte se své potřeby být nadřazení

Opravdová urozenost není o tom být lepší než někdo jiný. Je to o tom být lepší než jste bývali. Soustřeďte se na svůj růst s neustálým vědomím toho, že nikdo na této planetě není nijak lepší než kdokoliv jiný. My všichni vycházíme ze stejné tvořivé životní síly. My všichni máme poslání si uvědomit svou předurčenou podstatu; vše co potřebujeme k naplnění našeho údělu je nám přístupné. Nic z toho však není možné, když vidíte sami sebe jako nadřazeného ostatním. Je to staré pořekadlo, ale přesto pravdivé : V očích Boha jsme si všichni rovni.

Vzdejte se své potřeby cítit se nadřazeně tím, že se budete v každém jedinci snažit vidět rozvíjejícího se Boha. Nehodnoťte druhé na základě jejich vzhledu, úspěchů, majetku a dalších ukazatelů ega. Když vysíláte pocity nadřazenosti, vrátí se Vám to zpět, což povede k rozhořčení a nakonec nepřátelským pocitům. Tyto pocity se stanou vozidlem, které vás zaveze dále od záměru. Kurz Zázraků o této potřebě být zvláštní a nadřazený říká: výjimečnost vždy vytváří porovnávání. Je založena na nedostatcích viděných v ostatních, a udržována hledáním a udržováním všech jasně viditelných nedostatků, které může vnímat.

5. Vzdejte se své potřeby mít více

Mantrou ega je „více“. Není nikdy spokojeno. Nezáleží na tom, čeho jste dosáhli nebo co jste získali, vaše ego bude trvat na tom, že to není dost. Shledáte, že jste ve stavu neustálého snažení, a vyřazujete možnost čehokoli dosáhnout. Jenže ve skutečnosti jste toho už dosáhli, a jak se rozhodnete využít tento přítomný okamžik vašeho života je pouze vaše volba. Paradoxně, když přestanete potřebovat více, do vašeho života přijde více toho, po čem toužíte. A protože jste odděleni od této potřeby, zjistíte, že je pro vás snazší předat to dále druhým, neboť si uvědomíte, jak málo stačí, abyste byli spokojení a pokojní. Univerzální Zdroj je spokojený sám se sebou, neustále se rozrůstá a tvoří nový život, nikdy se nesnaží držet se svých stvoření pro své vlastní sobecké záměry. Tvoří a nechává jít. Jakmile se vzdáte potřeby ega mít více, sjednotíte se s tímto Zdrojem. Tvořte, přitahujte k sobě a nechte to jít, nikdy nepožadujte, aby k Vám přišlo více. Z vděčnosti za všechno, co k Vám přichází se naučíte mocnou lekci, kterou učil František z Assisi : „…. dostáváme dáváním.“ Když umožníte hojnosti, aby proudila k Vám a skrze vás, spojíte se s Vaším Zdrojem a zajistíte, že tato energie bude pokračovat v proudění.

6. Přestaňte ztotožňovat sami sebe se svými úspěchy

Toto může být složitá představa, pokud si myslíte, že Vy jste Vaše úspěchy. Bůh píše všechnu hudbu. Bůh zpívá všechny písně. Bůh staví všechny budovy. Bůh je zdrojem všech Vašich úspěchů. Mohu slyšet Vaše ego hlasitě protestovat. Nicméně zůstaňte naladěni na tuto myšlenku. Vše vychází ze Zdroje! Vy a tento Zdroj jste jedno! Nejste toto tělo a jeho úspěchy. Vy jste pozorovatel. Všímejte si toho všeho a buďte vděční za schopnosti, které jste nasbírali. Vzdejte veškeré uznání síle záměru, která vás přivedla na tento svět, a jejíž jste zhmotněná součást.

Čím méně budete potřebovat být uznáni za své úspěchy, a čím více zůstanete spojeni se sedmi výrazy záměru, tím volnější budete, abyste něco dokázali, a tím více se to projeví. Právě když přilnete k těmto úspěchům a věříte, že vy sami děláte všechny tyto věci, opouštíte mír a vděčnost vašeho Zdroje.

7. Vzdejte se vašeho dobrého jména

Vaše pověst se nenachází ve vás. Sídlí v myslích ostatních. Tudíž nad tím nemáte žádnou kontrolu. Pokud promluvíte s 30ti lidmi, budete mít 30 reputací. Spojit se se záměrem znamená poslouchat své srdce a vést sám sebe na základě toho, co Vám říká vnitřní hlas. To je Váš účel zde. Pokud se přehnaně staráte o to, jak vás ostatní vnímají, pak jste se odpojili od záměru a dovolili, aby vás vedly názory druhých. To pracuje vaše ego. Je to iluze stojící mezi Vámi a silou záměru. Není nic, co byste nemohli dokázat, pakliže se neodpojíte od síly zdroje a nenabudete přesvědčení, že Váš záměr je dokázat druhým jak mistrovský a nadřazený jste a nebudete vynakládat svou energii k tomu, abyste se pokoušeli získat ohromnou pověst mezi dalšími egy. Dělejte, co děláte, protože Váš vnitřní hlas, který je vždy spojený s Vaším zdrojem, jemuž je i vděčný, vás také nasměruje. Držte se údělu, odpoutejte se od výsledků, a přijměte odpovědnost za to, co se nachází ve vás: Váš charakter. Nechte svou reputaci ostatním k diskusi, s Vámi to nemá nic společného. Nebo jak zní název knihy: Co si o mě myslíte není moje věc!

Inspirujte své přátele, sdílejte tento článek na Facebooku.

Zdroj: Wayne W. Dyer, Ph.D. (www.drwaynedyer.com)