Čakry – barvy duhy pro zdraví

vstřícslunci

V sobotu proběhl zajímavý seminář o energetických centrech. Sešlo se nás asi 7, ale byla to jak pro mě, tak pro účastníky zajímavá zkušenost. Někteří meditovali poprvé… Slíbila jsem, že seminář zopakuji, případně rozšířím o další informace a meditace.

1. část

Ve světě vládne chaos, války a nespravedlnost. Mnozí se mě ptají, co se proti tomu dá dělat. Odpovídám jim, že bojovat nemá smysl, násilí plodí zase jen násilí. Musíme začít od sebe. Musíme se začít mít rádi. Bezpodmínečně. A začít na sobě pracovat. Učinit náš život spokojeným a šťastným, plným radosti, lásky a hojnosti. Pak se změní věci okolo nás a čím víc bude nás šťastných a spokojených, tím méně zde bude místa pro ty nenávistné, závistivé a nepřející. Musíme se začít zabývat naším systémem čaker, odblokovat je a dále je aktivovat.
Čakry jsou energetická centra ve fyzickém těle, která jsou umístěna v neviditelné části fyzického organismu, v tzv. éterickém těle. Jsou schopné ovlivňovat naše buňky, orgány i celý náš hormonální systém. Rovněž působí na naši duši, pocity a myšlenky. Čakry tedy pomáhají tělu rozvádět energii potřebnou pro různé jeho fyzické, emocionální, mentální a duchovní funkce. Čakry nestojí samostatně, naopak jsou propojeny sítí kanálů, takže kvalita fungování jedné z čaker se nutně odrazí i na ostatních.
V čakrách se ukládá energie našich různých nepříjemných a bolestivých událostí, ale i traumat, strachů a nepřijetí, které jsme prožili. Z tohoto důvodu mohou být některé čakry touto špatnou energií zablokované a bohužel mohou vznikat různé bolesti nebo dokonce chronické nemoci,
Čakry jsou vibrační brány do vyšších dimenzí a jejich vyčištěním a aktivací získáme přístup k léčivé energii, k informačnímu poli, ke své podstatě. Staneme se tak mostem mezi světem duality – kde můžeme prožívat to příjemné i to nepříjemné – a světem, kde každý prožívá to, co je jeho vůlí. STÁVÁME SE TVURCEM ŽIVOTA. Energetická centra jsou zdrojem reality. Můžete cokoli, ale vaše energetická centra musí být čistá a aktivní.
Čaker je v těle hodně (každý akupunkturní bod je čakra), ale my se budeme zabývat sedmi hlavními čakrami.
V prvních 3 čakrách je všechno, co jsme zdědili po předcích – naše vztahové problémy, náš vztah k penězům, k hojnosti vůbec.….
Ve zbylých 4 čakrách je to, co žijeme nyní. Láska, schopnost komunikovat, kreativita, talent, intuice, logické uvažování a naše napojení na absolutno.
1. Kořenová čakra – barva červená. Najdete ji mezi kostrčí a pohlavím. Pokud čakra funguje správně, máte životní sílu a radost ze života, žijete vědomě, umíte se prosadit, jste vitální, stabilní. Pokud nefunguje úplně správně, cítíte únavu, jste přehnaně opatrní, toužíte po uznání, po změně, ale nejste ji ochotni realizovat, chybí energie k uskutečnění svých přání. Jste dominantní, zaměření jen na peníze, moc a sex, je zde možná závislost na drogách, alkoholu i jídle, jste agresivní, útoční.
2. Sakrální čakra – barva oranžová. Tu lze nalézt tři prsty pod pupíkem. Tato čakra bývá karmicky nejzatíženější. Pokud funguje správně, jste optimističtí, kreativní, dobře vycházíte s ostatními, žijete harmonický a citový život. Při špatném fungování ztrácíte životní sílu, trpíte různými sexuálními dysfunkcemi, nedůvěřivostí ke druhým, nespolečenskostí, stáváte se sobcem, jste přehnaně pyšní, arogantní.
3. Solární čakra – barvas žlutá Je umístěná v horní části břicha. Centrum síly a emocí. Pokud tato čakra funguje dobře, máme schopnost vyjadřovat svoje city, plní se nám přání, přitahujeme si to, co chceme, máme hojnost všeho – lásky, zdraví i peněz. Nikdy nemůžete být chudý, vždy máte dostatečné množství zdrojů, nejste nikdy nemocní. Vytvořím v sobě stav blahobytu a pak ho budu mít stále. Náhody neexistují, náhody vytváří naše energetická centra. My jsme zdrojem našeho osudu. Při nedostatečné činnosti čakry trpíme nízkou sebedůvěrou, máme pocit, že ztrácíme kontrolu nad svým životem, máme pocity nedostatečného uznání, nepochopení, izolace, nedůvěra, strach učit se něco nového,a nebo naopak při nadměrné činnosti této čakry jsme nároční perfekcionisté a workoholici, mentálně šikanujeme, zastrašujeme, posuzujeme, kritizujeme.
4. Srdeční čakra – barva zelená. Nacházíme ji ve středu hrudníku. Je to nejdůležitější energetické centrum, centrum lásky. Při správném fungování jste schopni milovat, dávat najevo své city a pocity, dovedeme rozvíjet sebe a podporovat ostatní, toužíme po harmonii ve všech oblastech, jsme vyrovnaní. Vždycky potkáváte milující lidi, v jakémkoli prostředí, lidi milují vás a i vy nebudete citově strádat. Vytěsňujete bytosti, které mají v sobě negativní energii, tito vám nemohou dominovat – např. váš šéf. Při nefungování a nebo nadměrné činnosti této čakry jsme bázliví, sebelitující, máme pocit nemilovanosti, deprese při odmítnutí, máme potřebu ostatním dávat, zpochybňovat se, jsme majetničtí, nároční a snažíme se ostatní ovládat, trpíme zlostí, žárlivostí, náladovostí, lakomstvím, skrblením, obviňováním druhých.
5. Krční čakra – barva světle modrá. Najdeme jí uprostřed krku v těsné blízkosti ohryzku. Při správně vyvážené čakře jsme spokojení, klidní, máme dobrý smysl pro načasování, umělecké i řečnické nadání. Toužíme po meditaci i spiritualitě. Pokud čakra dostatečně nefunguje, jsme uzavření, slabí, bázliví, nespolehliví, máme odpor ke změnám, strach řečnit na veřejnosti a nebo naopak činnost čakry je nadměrná – jsme arogantní, panovační, sarkastičtí, mluvíme zeširoka, ale nedokážeme naslouchat ostatním. Máme negativní až kruté vyjadřování.
6. Čelní čakra – třetí oko – barva tmavě modrá. Je umístěna těsně nad kořenem nosu, mezi obočím. Při správně vyvážené čakře jsme opravdu spokojení, cítíme vnitřní štěstí, spojení s intuicí i vnitřním vedením, komunikujeme telepaticky. Myšlenky, přání a představy se uskutečňují. Jsme dobří v matematice, logice, jsme schopni dobře vizualizovat, obě poloviny mozku se aktivizují. Pokud jsme plaší, váhaví, neprůbojní, neschopní se radovat ze života, stydliví, frustrovaní, v depresi – činnost čakry je nedostatečná. Při nadměrné činnosti jsme pyšní, manipulativní, netrpěliví, fanatičtí a egocentričtí.
7. Korunní čakra – barva fialová. Nachází se na temeni hlavy. Při správném vyvážení přináší osvícení a hluboké propojení s celým vesmírem, bohem, absolutnem, bytostmi vesmíru, máme přístup do podvědomí, jsme otevřeni vůči vyšším energiím. Pokud se stahujeme do sebe, neschopni radovat se ze života, cítíme se nedoceněni, stydliví, frustrovaní, v depresi, trpíme silnými migrénami, potřeba cítit se oblíbení a nepostradatelní

aura1

Při čištění a aktivaci čaker n e m ů ž e m e přijít o osobnost, jen o trochu EGA – identifikujeme se s absolutnem – JÁ JSEM ABSOLUTNO, BUH.

O LSTIVOSTI A PROHNANOSTI EGA

30.11.15   Paul Brunton

Paul Brunton

Ego je svým chováním nadřazené, udělá každý ústupek své vlastní slabosti a nachází vždy podporu pro své vlastní zlozvyky. Nesnáší kritiku jakkoli pravdivou, ale přijímá chválu jakkoli nezaslouženou. Má nekonečnou schopnost příznivě vyložit nebo ospravedlnit všechny své činy, ať jsou jakkoli špatné nebo pošetilé. Jeho názory jsou často příliš pokřivené, zaujaté a tudíž nepravdivé. Umí nacházet mnoho vyhýbavých a předstíraných důvodů, aby člověku zabránilo učinit první pokořující gesto mentálního vzdání se. Tyto úskoky a důvody mají chránit absolutní moc ega a zabránit člověku, aby poskytl prostor pro vstup Nadjá. Ego, které neváhá postěžovat si na špatné chování jiných lidí vůči sobě a je tak váhavé, aby přiznalo své vlastní špatné chování, je prvotním a nejhorším nepřítelem člověka.


Každý člověk je ukřižován svým vlastním egem. Jsme oddáni svému vlastnímu ,,já“ zcela přirozeně a nevyhnutelně. Naše ego se chová, jakoby bylo jediným skutečným jástvím člověka. Pokud se budeme zkoumat, tak uvidíme, jak naše ego vede mnoho schopností nebo se mezi nimi ukrývá, prosazuje nebo klame. Pro nároky ega neexistuje žádné omezení. Dnes se bude vydávat za skromného žáka, ale zítra za velekněze. Přitom lže sobě, lže člověku, který se sním ztotožňuje. Skrývá před námi nízké motivy, které podněcují naše činy. Jestliže může zachovat svůj vliv pomocí ješitnosti, bude stavět na odiv zvětšené ctnosti hledajícího, pokud může zachránit svůj vliv pomocí pokory, přehnaně zdůrazní jeho řadu chyb a způsobí, že bude na sebe neuroticky soustředěn. Přesto lidé dovolují, aby byli klamáni iluzemi vytvořenými jejich egem, a dokonce je vítají.

Ego je svým chováním nadřazené, udělá každý ústupek své vlastní slabosti a nachází vždy podporu pro své vlastní zlozvyky. Nesnáší kritiku jakkoli pravdivou, ale přijímá chválu jakkoli nezaslouženou. Má nekonečnou schopnost příznivě vyložit nebo ospravedlnit všechny své činy, ať jsou jakkoli špatné nebo pošetilé. Jeho názory jsou často příliš pokřivené, zaujaté a tudíž nepravdivé. Umí nacházet mnoho vyhýbavých a předstíraných důvodů, aby člověku zabránilo učinit první pokořující gesto mentálního vzdání se. Tyto úskoky a důvody mají chránit absolutní moc ega a zabránit člověku, aby poskytl prostor pro vstup Nadjá. Ego, které neváhá postěžovat si na špatné chování jiných lidí vůči sobě a je tak váhavé, aby přiznalo své vlastní špatné chování, je prvotním a nejhorším nepřítelem člověka.

Ego bude vždy hledat způsoby jak omluvit sebe, než aby čestně přiznalo svou vlastní slabost nebo omylnost. Může zdeformovat mysl člověka pocity bezdůvodného zoufalství a představami neoprávněného poraženectví nebo pocity přehnaného dosažení a představami neoprávněného optimismu. Ego je šťastné pouze v příležitostných okamžicích, kdy zapomíná na sebe nebo se ztrácí v něčem vyšším. Nikdy nemůže být skutečně šťastné, protože není nikdy úplně spokojené se svým údělem, vždy se dožaduje něčeho, co potřebuje nebo po čem touží. Je povahou podvodník a ve svých činnostech lhář. Neboť kdyby odhalilo věci jaké skutečně jsou, muselo by odhalit své vlastní jáství jakožto mazaného podvodníka předstírajícího, že ono samo je člověkem a nabízejícího iluzi štěstí.

Ego hledajícího tuší nebezpečí, v němž se nachází, a uchyluje se k trikům podvodům a úskokům, aby se zachránilo. Používá ty nejsvůdnější důvody, ve snaze hledajícímu znemožnit dosáhnout Pravdy, dovolává se jeho podvědomého sobectví nebo jeho intelektuální nenasytnosti či ješitnosti. Využívá nejrafinovanější způsoby, aby se vsunulo do jeho myšlení a života. Střídavě ho podvádí, klame, povznáší a ponižuje, jestliže mu to dovolí. Nachází nejrůznější výmluvy, jak se vyhnout cvičení, které je od něj na cestě Hledání požadováno. Čím více se žák intuitivně vyvíjí, tím více se ho bude snažit záludná sofistika ega odlákat z pravé cesty. Ego je stejně mocné, ať je mu odpuštěno nebo je odsuzováno, neboť v obou případech udržuje člověka soustředěného na sebe.

Pokaždé, když můžeme postoupit o krok kupředu, budeme egem obelstěni, podvedeni, zavedeni nebo dokonce zahnáni zpět, pokud nebudeme dostatečně ostražití, abychom rozpoznali tuto snahu. Ego je dokonale schopno všech druhů kompromisů nebo příměří samo se sebou, všech druhů úskoků, vytáček, úniků a zamaskování, ať už jedná o jakoukoli úroveň pravomoci. Používá všechnu prohnanost logického intelektu a veškerá lákadla potěšení, aby ho udržovalo mimo hledání. Může udržovat vaše energie zapleteny do svých psychických činností, bude se snažit váš čas zaujmout vývojem jeho okultních sil, a tak vám bude bránit, abyste je věnovali hledání Nadjá. Takto si zachovává vlastní existenci. Málo začátečníků má vůli, postřeh, znalost nebo vedení vyrovnat se s triky svého ega a přelstít své tužby. Jen málo jich dojde tam, kam se vydalo.

Uvědomit si, že mnohem lepší směr pro úsilí člověka je dát své síly do služeb hodnotnější věci, než je pouhé zvětšování vlastního nedokonalého ega, to vyžaduje pronikavější inteligenci nebo skromnější srdce. Jak málo lidí je ochotno podezřívat své vlastní motivace, dokud záblesk světla z Nadjá jim neukáže pravdu tím, že jim umožní stát mimo sebe. Ego velmi dobře ví, jak se ochránit, jak zabránit hledajícímu, aby neunikl z jeho moci nad ním. Najde si mnoho rafinovaných logických odůvodnění, jimiž může žáka přesvědčit, že jeho motivy jsou vznešené, přestože nejsou. Ego se neúprosně brání tomu jedinému směru, který vede k jeho konečnému svržení. Předstírá některé kvality Nadjá a zrcadlí trochu z jeho vědomí. Ale obraz, který je takto vytvářen, je chybný. Nadjá je zde, ale ego brání styku s ním.

Dominantní ego je arogantní, domýšlivé, ješitné a samo sebe klamající. Pokud je zachována vláda ega, potud budou zachovány karmické sklony, které s ním přicházejí. Když se budeme snažit zaujímat neosobní postoj, budeme oslabovat jeho vládu a také karmické sklony budou slábnout. Ego vždy vyhledává a nalézá omluvy pro svou nekázeň, ospravedlnění pro své poklesky a obranu proti obviněním jeho vlastní minulosti. Jeho lstivé chování bude člověka přesvědčovat, aby své potíže připisoval čemukoli jinému, jen ne té správné příčině uvnitř sebe. Ego ví, jak dobře zamaskovat své nejpodlejší činnosti těmi nejvznešenějšími ospravedlněními. Kdyby bylo ochotno odsoudit sebe, tak jako odsuzuje druhé, jak rychlé a snadné by bylo hledání.

Zbožňuje-li člověk ego, je to modlářství na jiné úrovni, mnohem rafinovanější a jemnější než je fyzická úroveň. Sebeláska ega způsobuje, že se snažíme obhajovat sebe v každé situaci, ve které chybujeme. Sebelichocení ega nedovoluje, aby si povšiml mnohých náznaků toho, že jeho motivy mohou být poskvrněny, jeho služby zdaleka ne tak nesobecké, jak se zdají a jeho pokora jen okázalým pláštěm pro skrytou ješitnost. Slova, která svou pravdou bodají, říkají obvykle egu to, co nerado slyší. Je přirozené, že reaguje negativně na své zkušenosti, které mu přinášejí ztrátu nebo protivenství. Ale to se děje pouze u člověka duchovně neprobuzeného, nepoučeného, bez sebeovládání a neschopného vstoupit do vyšších stavů bytí.

Ego je hned usmířené lichocením, hned zlomeno kritikou. Rozehrává své city v celém jejich širokém rozsahu a různě používá ty nejvíce protikladné a konfliktní, aby se hodily jeho účelu i k obraně. Jakmile je ego zraněno, vyvstávají různé pocity pýchy a negativních emocí. Zrod nenávisti v lidském srdci vylučuje lidskou mysl ze světla Nadjá mnohem rozhodněji než jakákoli jiná negativní vášeň. Ten, kdo je ovládán touto vášní, nemůže nalézt spásu. Zápasící lidstvo nebude požehnáno mírem, dokud nebude nenávist vymazána z povrchu zemského. Lidé uvěznění v egu a jeho touhách sami brání svému osvobození. Člověk je pyšný na svou vlastní schopnost nalézt pravdu, získat osvícení a docílit čistotu, což vylučuje pokoru potřebnou k tomu, aby opustil ego a dovolil vstoupit Nadjá.

 

Paul Brunton: ,, Lidé ve snaze nedívat se na pravý obraz sama sebe, hledí na mnohem příjemnější – na ego. Tím, že odmítají dojít k plnému vědomí sama sebe, dostávají se do vlivu vášní a tužeb, sklonů a pocitů, které je líbivě a klamně nahrazují.“

Proč se nám všem jeví zlo jako vítěz?

vstřícslunci

Dobrý den přátelé a čtenáři CFP. Jedna paní, se kterou jsem se nedávno poznal a které tímto děkuji, že jsem mohl tento článek napsat, mi položila, ve vztahu k předchozímu článku (Je Bůh, ten, kdo stvořil zlo? http://czechfreepress.cz/vlastimil-suchy/je-buh-ten-kdo-stvoril-zlo.html), otázku:

„ Proč se neudrželo dobro, láska i Bůh?“

Zde je pro ni i pro Vás moje odpověď, která je pro mne a opět jen z mého úhlu pohledu, naprosto jednoduchá. Ovšem realizace změny je pro nás všechny hodně složitá. Protože představuje a požaduje osobní přispění každého jednoho z nás, což nakonec zjistíme a mnozí z Vás už zjistili.

Dnes jsem byl nucen rozdělit článek na dvě části. Protože když jsem dopsal odpověď, tak jsem zjistil, že mi neuvěřitelně ujala ruka a já napsal asi nejdelší článek, co jsem kdy vytvořil. Takže se nyní tak trochu omlouvám za to, že vás na dvakrát zdržím. Ale věřím, že pochopíte, že vše bylo nutností, aby bylo zlo z mého pohledu snad dokonale popsáno a odhaleno. Jak funguje, co nám způsobuje a jak z toho všeho kolotočování v cyklech vzestupů a pádu ven. Takže…

Proč má prozatím stále zlo navrch a stále se snaží zatlačit světlo do kouta, kde po něm plive?

Vše najdeme v pohádkách. Cesta do pekla je ta jednodušší a kratší. Ta k princezně, chcete-li k Bohu a Světlu, je náročnější. Jsou na ní mnohá úskalí. Testy, zda si hloupý (kdy hloupý je spíše slušný a poctivý) Honza dokáže poradit s nástrahami tmy – zla. To je v dnešní době například: Korupce, haldy peněz, zlata, lži, veřejné zlodějiny, devastace přírody a drancováním jejich pokladů, závist, zlost, pohrdání tím slabším, falešnou jistotou, přetvářkou, nezodpovědností, zadlužování našich dětí i těch, co přijdou po nich atd. a atd. Každý si může dosadit tisíce jiných slov, které definují tak či onak projevené zlo.

Žít v klidu, míru a souladu se Světelnou Harmonií je v dnešní době pro kohokoliv z nás nesmírně složité a na druhou stranu, tak naprosto neuvěřitelně jednoduché. Jednoduché v tom, že stačí jen přitakat Životu, Světlu. Jít a dodržovat zákon, jenž je v nás od našeho narození. Neměnný a nezpochybnitelný.

Tím zákonem je Etika. Naše vnitřní Světlo. Nám i hloupému, ale vnitřně čistému Honzovi, ukazuje ve tmě světa skutečnou a správnou cestu. Člověk, ji musí (musí je špatné slovo) přijmout za svou. Být s ní ztotožněn stejně jako Honza. Být s ní zajedno a jedno. Pak je princezna odměnou.

Jsme-li tedy v harmonii a jednotě se sebou samotným, jsme v harmonii i s Tím, co je Základem všeho. Ale pokud ne, rychle to poznáme.

A jak?

Nemoc. Je to dokonalé znamení a ukazatel, jak na tom jsme. Nemoc o nás vypoví vše. Čím více nemoci, tím více tmy v nás je. Tím více si ubližujeme a jdeme proti sobě a přirozenosti v nás, naší vnitřní harmonii, zdraví.

Jakákoliv odchylka od harmonie se projeví na těle v podobě nemoci. Bohužel. Odmítáme si to přiznat. Okolím, systémem a kolohnáty, co tmu reprezentují, jsme v této lži stále utvrzováni a drženi.

Proto chodíme za lékaři, kterým jsme se naučili věřit více, něž sami sobě a světlu, co je v nás. Zbavujeme se tím vlastní zodpovědnosti za vše, co ve svém životě děláme špatně.

Disharmonie s Etikou a tím co je nám vnucováno jako pravda a fakt, se transparentně skrze naše nemocná těla veřejně projevujeme.

Mnohdy vše dlouho skrýváme a lžeme sami sobě i svému okolí, že jsme v pořádku. I já. Co už, jsem taky jen člověk… (Hezké a vžité alibi, že?)

Pro nás pro všechny je naprosto jednoduché a možné Etiku porušit. Jak jsem psal už několikrát. Je to dáno tím, že máme svobodu v rozhodování i konání a zároveň i tím, že si myslíme, že nás naše tmavé činy nikdy nedostihnou.

Ano, v přímém přenosu to vidíme dnes a denně. Můžeme dělat vše, co se nám zlíbí. Můžeme zabíjet, vraždit, znásilňovat sebe, souseda, rodinné příslušníky i jiné národy. Vše můžeme. A můžeme si to dovolit jen proto, že jsme zapomenuli, kým doopravdy jsme.

Tím, co děláme v rozporu s Etikou, naprosto jasně ukazujeme, že jsme přijali systémovou krátkozrakou hru na tmu. Přijali jsme tmu a tmou jsme se i stali. Taháme do ní naše děti a co hůř, i děti jejich dětí. Je to depresivní. Že? Ale nevěšme hlavy.

I když je cílem tmy, abychom baštili prášky, byli v depresích a utápěli se ve smutku, strachu a disharmoniích, nemá proti světlu šanci. A proč?

Je to díky pojistce – Etice, která je dnes (podívejte se kolem sebe) tmou stále více a více zavržení hodná a opovrhovaná. To díky ní se nám vkrádají do života pochyby. Zprvu pozvolna, ale později s o to větší razancí a silou v projevené nemoci. Jak jednotlivců, států, národů, ale i v nemoci této planety, kterou tak svobodně a bez skrupulí plundrujeme a devastujeme.

Vždyť i současné Německo (Francie – Kaddáfí a o USA škoda mluvit) si nese jen následek svého neetického chování. Zlikvidovalo milióny židů a cikánů a zároveň i jiných, pro Hitlerovu sebranku, nepohodlných lidí. Německo bylo a jak je vidět i je nemocné. Nikdo to neviděl a nechtěl vidět. Hitler a jeho neetické chování je minulosti vyrostlý vřed na těle Německa. Nyní jen praskl. Musel prasknout.

Německo (Francie a spol.) nyní bude muset projít ozdravným procesem, nemocí – rakovinou, co jej bude rozežírat zevnitř. Aby jako stát a jeho jednotlivé entity – lidé – pochopili, kudy vede cesta ven z pekla, co jim předci připravili a zároveň, co si sami současnou podporou zla a tmy (paktováním se s kolohnáty) přivodili porušováním Zákona – Etiky -, co je v nás a tím pádem i v národech a státech od jejich vzniku – narození.

Nyní již tedy víme, proč se zlo drží u moci a jaké jsou jeho cíle. Ale jak a jakými prostředky se u ní snaží udržet? To je nám prozatím cizí.

Zkusme tedy se podívat, jak se tma drží u moci. Jakým způsobem nahrazuje světlo v nás. Světlo, kterým jsme a kterým jsme byli a vždy budeme. Ale jak jsem napsal, s notným přispěním a manipulací tmy-zla, jsme na to, kdo jsme, zapomenuli.

Pro začátek stačí, když si položíme opět jen jednoduché otázky.

Co se děje po narození dítěte?

Rodí se do radosti, štěstí, harmonie, klidu a míru?

Je s ním dobře zacházeno anebo jen „bezohledně“ manipulováno?

Co vše je s ním děláno, než se dostane zpět do klidu, bezpečí a Světla své matky, kdy jej k sobě přitulí, nakrmí a políbí polibkem neskonalé milosti, laskavosti a lásky?

Myslíte si, že to, co se dítětem a proti jeho přirozenosti děje, na něm nic nezanechá?

Chyba lávky…

Anebo se podívejte na to, jaký je přístup tmy k matce, jako nositelce života.

Kdo s ní zachází jako s bohyní?

Kdo z mužů ji bere jako sobě rovnu?

Kdo jí podporuje a nosí ji, a to nejen v těhotenství, na rukou?

Kdo ji ponechá v dostatku, klidu, harmonii a bez strachu o sebe a o své dítě, „nového Boha“, když společně s mužem počne?

Kdo jí i tomu nově příchozímu připraví naprostý dostatek, klid a mír?

Kdo jim od srdce a s naprostou nezištností připraví neuvěřitelně bohatý, plodný a bezbřehý ostrov jistoty, kdy pro ně vše bude v pořádku a kdy nic, na 100% nic, tuto jistotu a nakonec i důvěru ve své rodiče a své okolí nemůže pokazit?

A nyní otázka poslední…

Může se narodit plnohodnotné a sebevědomé dítě, když odpovědi na výše položené otázky jsou polovičaté anebo přímo záporné? Sami už odpověď znáte.

Ale pokračujme dál. Vraťme se ještě o kousek zpět v čase. Podívejme se na početí z jiného úhlu pohledu, než jej známe dnes.

Co by se stalo, kdyby rodiče naprosto sebevědomě přistupovat k tomu, že budou sami sebevědomými tvůrci Nového Života? Kdyby ty tisíce spermií a jedno vajíčko přijaly vědomí svých tvůrců. Jaké by pak bylo jejich základní nastavení? Bylo by ve smyslu spolupráce s cílem tvořit a stvořit? Stvořit Něco, co zde ještě nikdy nebylo? Šlo by o Novou a harmonickou bytost, která má díky této své prvotní a zcela tvořivé zkušenosti, převzatou od svých stvořitelů – sebevědomých a tmou nezatížených rodičů -, v sobě zakódováno, že může neomezeně tvořit a žít v harmonii a neomezeně spolupracovat se všemi, kdo o spolupráci projeví zájem?

Co by se stalo? Jak bychom vypadali jako civilizace?

Ano, nastínil jsem zde vizi dokonalého lidství. Moji vizi snílka. Vycházející z Eticky čistých a tmou minulosti nezatížených rodičů. Tak toto můžeme být my. Lidé. Člověk s velkým Č. Harmonická osobnost, která by díky výše popsanému v sobě měla 100% nezdevastovanou Etiku. Etiku, kterou likvidujeme jen tím, jak jsme systémovou tmou – zlem – nuceni k početí, i výchově nově příchozího plodu a jeho vstupu do tohoto světa tmy.

Nyní Vám opět mohu položit otázky:

Co myslíte?

Je to, co jsem napsal o vědomém početí, reálná cesta, jak se vymanit z tenat tmy-zla? ¨

Můžeme s nastavením, jak jej dnes máme, díky zatížením, které jsme přijali od našich rodičů a jejich rodičů (aniž bychom jim nyní cokoliv vyčítali anebo je jakkoliv odsuzovali a to vč. sebe sama proto, že toto nikdo z nás nevěděl a nikdo z nás k tomuto závěru nebyl tmou veden) změnit své chování a bytí v této přítomnosti?

Můžeme s tak zdevastovanou psychikou a cíleně zadupávanou Etikou změnit svět, ve kterém žijeme?

Můžeme, takto postižení a už v základu našeho stvoření nemocní, dát základ nové civilizaci, která by žila v harmonii a dostatku?

Můžeme s takovým nastavením a postižením porazit tmu?

Na první pohled to vypadá, že ne. A sakra. Zase depka. Nebo ne?

Naše postižení a traumata do nás zapsaná našimi stvořiteli a notně podpořená společenskou systémovou tmou, nás přesvědčují o opaku. Vidíme to všude kolem nás. Vše je zbytečné a marné. Nic se změnit nedá a my musíme jen trpět, abychom se skrze utrpení prokousali k Bohu. Jenže toto vše je lež.

Je to jen zástěrka podpůrná berlička pro ty, co chtějí vládnout a ovládat. Jen si uvědomme, že i toto (ovládání) je jen postižení, které převzali od svých stvořitelů-rodičů. Proto jsme stále

utvrzování v tom, že vše, tak jak to je, je v pořádku. Přijali jsme a stále dokola jsme nuceni, tuto veřejně proklamovanou lež přijímat za pravdu.

Demokracie v podobě podvodů, lží, závisti, destrukce, korupce, drancování, stálého ekonomického růstu a likvidace toho druhého se pro nás stalo naprosto normálním, morálním a přirozeným. A to je opět lež jako věž a blud. Nicméně pro nás nějakým způsobem příjemná a hezká. Kdyby ne, už dávno bychom tmu vyměnili za světlo, jehož jsme součástí.

Proto je Světlo v nás nahrazeno tmou. Podporujeme zlo. Jako souputník, co se pošklebuje hloupému a naivnímu Honzovi. Stejně jako on, jdeme nás cestou jednoduchou a krátkou. Cestou boje a násilí páchaném námi samotnými na nás samotných. Kdy si chceme a máme zájem přivlastnit něco, co patří někomu jinému. Světlo, které ten někdo jiný má, protože si myslíme, že nám schází. A bojujeme s ním o ně i přesto, že on sám, o tom že jej má uvnitř sebe, nemá ani tušení.

To my sami si klademe do cesty klacky a pak o ně zakopáváme. Nevidíme a odmítáme vidět naši vlastní nemoc a bezmoc. V domnění, že vše je v pořádku. A proč?

Takže. Proč?

Protože porušování Etických hodnost v nás ukotvených, bereme jako naprosto běžné a zlotřilému bohu milé. Protože tak je to v pořádku. To nám tvrdí ti, co si přivlastnili patent na rozum a tím i ten náš, který jsme jim dobrovolně odevzdali. To také znamená, že my jsme reprezentací tmy a zla, co zjevně, bezostyšně a bez výčitek nahradilo Boha, Zdroj (Jiskru – Etiku) v nás samotných.

Přijali jsme tmu a zlo jako naší nezměnitelnou realitu. V ní, nyní zcela pohlceni, živoříme místo toho, abychom plnohodnotně žili. Ale, jak se říká, vše zlé je pro něco dobré. A zlo samo se nakonec chytí do sítí, které samo na nás všechny upletlo a připravilo.

S našimi vrozenými omezeními – vložených do nás našimi rodiči – nám v daném okamžiku uniká, co dobré je a co ne. Nezbývá nám, než samostatně anebo společně, zkoušet a ochutnávat tmu a zlo. Sto krát, tisíc krát. Stále dokola. Dokud nejsme otlučeni a unaveni natolik, že konečně začneme myslet jinak. Probouzet se z temnoty, do které jsme byli vmanipulováni výchovou všech těch, co byli před námi a co si neuvědomili, co budoucím způsobují tím, že přitakali tmě a zlu.

Pomalu začneme vidět ono pomyslné Světlo na konci tunelu. Pochopíme, že vše, ale naprosto vše je jinak, než nám říkali naši rodičové, naše vlády a vůbec, všichni ti, co chtějí velet a mít z nás novodobé nevědomé otroky. Týt z našeho reálného žitého nevědomí sebe sama, své hodnoty a svobody, které nám probuzené vědomí zcela zdarma přináší. Být přesvědčován a utvrzován v obecných nastaveních, že není nutné vědět, kdo jsem, je fatální neštěstí každého z nás, které jsme vpustili a přijali do svých životů.

A když se vzepřeme zaběhanému systému (viz Rusko a nyní jeho sestřelené Su24), budeme to větším násilím, vervou a tlakem budeme konfrontování se smrtí v chudobě, hladu a zatracení. Bude zvýšenou měrou nuceni poslouchat jeho lživé a pokroucené propagandistické básně. O jeho kráse a demokratičnosti, která nás vede k vynikajícím zítřkům v blahobytu a prosperitě nás všech i této bezuzdně drancované planety.

Pokud ale odoláme a zvládneme i tento zvýšený a pro mnohé nesnesitelný tlak, pak si konečně uvědomíme, že změna je možná. Za předpokladu, že se postupně odkloníme od hledění do tváře zla, ke kterému se sami a svobodně rozhodneme. Budeme ji chtít a vyžadovat od nás samotných i svého okolí.

A kdy to vše nastane?

Až vědomě odmítneme dál přijímat a jíst snové pilulky, co nám systém každým dnem dává, abychom byli poddajní, hodní a trpělivě čekali na spasení a vykoupení, které nikdy, bez našeho osobního přispění, nepřijde. Protože s probouzením nám nikdo jiný nepomůže. Žádná jiná bytost. Mimozemšťan natož tento lživě zdeformovaný systém. Ne.

Změnu musíme opravdu chtít my sami. Nahradit tmu Světlem – Etikou. Přirozenou cestou, vývojem pochopit, že cesta ven z bahna, kde nyní každý z nás je, jde jen za cenu nejvyšší.

A tou cenou je vlastní přičinění.

Přijmutí zodpovědnosti za sebe a tím i za tento svět.

Vlastním poznáním a na něj navazující vnitřní a pro každého osobní a soukromou změnou, si začneme uvědomovat, kdo jsme a kým můžeme, když budeme chtít, být.

Bohy, Stvořiteli nové Země, založené na principech a projevení se naší vnitřní síly, Etiky. Naší skutečné podstaty, o které už nebudeme pochybovat, básnit a snít, ale budeme ji každý den žít a vyžadovat i po jiných.

Takže toto je moje odpověď na začátku prvního dílu položenou otázku: „Proč se neudrželo dobro, láska i Bůh?“

Možná pro někoho nepříjemnou ve zjištění, že musí začít změnu u sebe a od sebe. Zbavit se nánosu bahna, které na sebe nanesl sám porušováním Etiky, a které zároveň získal od předků, co postupovali stejně jako dnes my. Nic jim ale prosím nevyčítejme.

I oni, stejně jako my, podlehli tlaku okolí a společnosti, kdy museli poslouchat, sedět rovně, poslušně zdravit i lidi, o kterých vnitřně věděli, že jsou zlí a za rohem je pak, po vzoru rodičů, pomlouvat a lhát ve věcech, které jsou zjevné a pravdivé.

Vše měli na očích tak, jako dnes my. Nicméně tlak okolí a společenského mínění a zároveň jejich nízké hodnocení sebe sama je dostalo do slepé uličky. Tím i nás, jejich děti. Společnost – systémově protlačované zlo – je donutila sklonit hlavy a poslouchat. Dostala je tam, kde je chtěla mít. Na věky věkův.

Pokud ale vše vezmeme z jiného úhlu pohledu, pak nás přivedli na tento svět, abychom se s jejich pomocí a tím pádem z jejich chyb poučili a naučili se žít jinak. Ve skutečnosti nám svými činy proti Etice podali pomocnou ruku. Svými, povětšinou, neetickými činy, které nám předváděli v přímém přenosu, nám dali šanci jejich konání odmítnout anebo přijmout. A bylo a je jen na nás samotných, zda do tohoto jejich vlaku, který pro nás rozjeli, naskočíme a budeme žít dědičně v bažině, co nám, i vzdáleně budoucím, svým chováním připravili.

A tak se dostáváme opět na počátku cyklu.

Cest jak z bahna tmy ven je mnoho. Pro každého je jiná a jen pro něj vždy ta pravá a dokonalá. Stačí jen natáhnout ruku. Jak jsem psal, přitakat Životu – Světlu. Zvolit si tu cestu, která nám bude potěšením, přínosem. Na která budeme v Harmonii s námi samotnými. To našimi rodiči žitá minulost je pro nás všechny základním zdrojem poučení a zároveň i startovním blokem k naší vlastní změně.

Minulost nás zcela ovlivňuje a je naprosto reálná v naší přítomnosti. My se podle ní chováme a jednáme. Má na nás neuvěřitelně destruktivní vliv. Aniž bychom si to uvědomovali, ničí a devastuje nás, rodiny, státy, kontinenty. I Zem jako takovou.

Stále koukáme ke hvězdám. Máme cíl mířit k ni stoupat. Vnitřně chceme být součástí něčeho Většího, než sami jsme, aniž bychom si uvědomili, že uvnitř už Velcí Jsme.

Toužíme a chceme se spojit s jinými civilizacemi. Ale ruku na srdce.

Kdo by se chtěl spojit s tak nesebevědomou a destruktivní civilizací, jako je ta naše? Snad jen jiná a ještě horší.

Co tedy napsat na závěr?

Snad jen to, že abychom vytvořili novou a prosperující civilizaci, měli bychom, pro začátek, začít ženy brát jako něco jiného, než za co je dnes považujeme. A ony, by si měly uvědomit svoji neuvěřitelně velikou hodnotu a poklad, který v nich my i celá naše civilizace má.

Na nich totiž leží břímě nového života a vzniku sebevědomého potomka a tím pádem i nové civilizace. Budeme-li s nimi stále zacházet jako s hadrou – onucí, zůstaneme tam, kde jsme. Nevědomé a spící onuce, se kterými si každý může dělat, co se mu zlíbí a chce.

Ale nejen to.

I muži, na cestě za změnou od tmy ke Světlu mají svojí roli. I oni by si měli uvědomit, kým jsou a jaká je zase jejich hodnota pro ženy, aby ony mohly splnit ten náročný úkol, co je jejich přirozeností a nádherným a krásným darem a posláním.

Pochopení naší hodnoty a toho, kdo jsme jeden pro druhého, bude takový nový porod. Nová startovní čára. Nové porodní a kladné „trauma“, které se tmě nebude ani za mák líbit.

Pokud ji nepodlehneme a odoláme, čeká nás na konci této nové cesty neuvěřitelně veliký zisk. Ne ten hmotný. Jiný.

V podobě totální svobody. Kdy nám bude jasné, že můžeme vše. Ale sami už budeme chtít jen to, co je pro Vás v součtu 100% výhodné. Žít v klidu, míru a harmonii se vším a se všemi. Žít Eticky a hlavně, žít v pokoji se sebou samotným.

Pokud to dokážeme a zvládneme, pak těm utlačovatelům a kolohnátům, zbydou pouze a jen prázdné ruce. Ztratí nástroje pro uplatnění moci, jimiž nás utiskovali a nutili nás dělat, co chtěli oni. Tím nás vzdalovali od Světla a dostávali do jejich područí a na jejich nízkou a neetickou úroveň jejich bytí ve tmě, lži, zlosti, nenávisti a jiných závislostech a z toho všeho pramenící bezmoci končící smrtí v nemoci, dluzích a zapomnění.

Ano, možná jsem snílek, ale tato vize nové společnosti, kde si váží jeden druhé ne proto, jak je bohatý, ale proto, jaký ve skutečnosti je. Něco pro mne, po nabytých zkušenostech, naprosto přirozené a normální. A mělo by to být přirozené a normální pro nás pro všechny, pokud jako druh chceme přežít a ne jen cyklicky přežívat, živořit, vykrádat planetu a naše děti tak, jek to činíme dnes.

Čím vyšší má člověk Etiku, tím více si uvědomuje svoji zodpovědnost. Za sebe a zároveň i za ty, kdo s ním a v jeho okolí žijí. Etika jde ruku v ruce se Světlem a proti tmě. Tu prosvěcuje a tím ji brání v jejím neetickém působení na kohokoliv, kdo je silný, sebevědomý a poctivý.

Myslím, že bych zde na úplný závěr popsat dokonalost Pravdy prostupující hmotou:

„Čím nižší Etika, tím větší tma. Málo radosti a štěstí. Zodpovědnost mířící k nule. Čím nižší Etika, tím těžší nemoc, devastace, drancování, zmar, prosperita malé hrstky kolohnátů, kooperujících za účelem zisku jen se sebou samými. Čím nižší Etika, tím kratší bytí v realitě – krátkověkost.“

Ale…

„Čím vyšší Etika, tím větší Světlo. Více radosti a štěstí. Vetší zodpovědnost, prosperita a kooperace všech pro všechny, život bez nemocí směřující opět k dlouhověkosti.“

Že jsem popsal utopii?

Ne. Toto je skutečná realita. Budoucnost, kterou si můžeme svobodně zvolit. Budoucnost založená na dobrovolně přijaté a žité Etice. Každý z nás má času dost na to, aby vše pochopil. Změna, nový porod, může přijít za sto let anebo za další miliardu. Jednou ale přijde. Tma tuto změnu nemůže zastavit.

Já, i když klopýtám, mám, jak doufám, jasno. Vybral jsem si. Začal jsem se otáčet. Odklánět od tmy a její nenasytnosti a zlosti. Jsem jí a stejně jako mnozí z těch, co píši zde na CFP, trnem v oku.

Ale co zmůže? Co může udělat? Nic.

Proti Etice nezmůže nic.

VŮBEC NIC!

VŮBEC NIC…

Přeji hezký den všem, co chtějí žít a ne jen živořit.

  1. Suchý v.r.

 

Úvaha svlečená do naha

 

most

v rámci mých seminářů a přednášek se mne lidé ptají, proč se děje v současném světě tolik negativních věcí. Pokusím se nastínit svůj názor, který nikomu nevnucuji, ale pochopil jsem, že vše, co se kolem nás děje, není pouze nahodilé, ale řízené. Pokud si říkáte, že je to jasná věc, kterou každý ví a mocná skupina lidí, které není třeba jmenovat, vše naplánovala, tak se moc neradujte. Vše je z mého pohledu trochu jinak, než si myslíme. Tou řídící jednotkou je zcela někdo jiný, daleko moudřejší a nepopsatelný pro naše chápání. Ale ještě jednou podotýkám, že jde jen o můj názor a nikomu jej nevnucuji.

Nyní trochu klasiky

Tak především, zda jsou věci negativní, či nikoliv, o tom by se dalo debatovat hodiny, neboť již Wiliam Shakespeare řekl, že „věci nejsou dobré, ani špatné, to z nich dělají naše myšlenky o nich“. Jak moudrý člověk to byl! Bohužel, dnes z nás hovoří především strach, který je celoplošně v lidech podněcován. Proto jsme přesvědčeni, že vše, co se ve světě děje, musí být jen negativního charakteru. Když se kolem sebe rozhlédneme v širším kontextu, tak zjistíme, že vše je pouze o zákonech Univerza a jelikož i my jsme jeho součástí, patrně se vývoj bude týkat i nás. Již slyším hlasy, které mi spílají, že jsem cynik, tedy pokud nepovažuji současné dění ve světě za negativní. Mám k tomu však své osobní důvody. Je možné, že se svým názorem zůstanu sám, ale to mi vůbec nevadí, protože nechci psát něco, co se každému líbí a navíc jsem v psaní absolutní amatér a nevzdělanec, což mi budiž polehčující okolností.

Nyní trochu ezoteriky

Pokud si připustíme, že vesmírné zákony se týkají i nás a nevylučujeme inkarnace, karmu, energie, či další atributy ezoteriky, tak to pro nás začne být opravdu „výživné“. Zákon rovnováhy platí v celém Vesmíru. Čas je však důležitý pouze pro nás, tudíž z univerzálního pohledu nehraje žádnou roli. Teď se jistě mnoho z vás ptá, co mají společného se současným děním ve světě čas a rovnováha a co tu vlastně „plácám“ za nesmysly? Tak se do toho pusťme! V předchozím textu byla zmíněna karma. Co vlastně představuje toto cizí slovo, které na každého působí zcela jiným nádechem. Karma je něco, jako zachování rovnováhy energií.
Jelikož i my jsme energie, které během inkarnací nabírají různé zkušenosti (vibrace), čímž se více nebo méně odchylujeme z energetické rovnováhy, přenášíme si svůj energetický dluh, který je třeba splatit (vyrovnat) například i v několika následujících inkarnacích, s sebou do jednotlivých zrození. Pokud jsme v minulém životě ubližovali lidem, je třeba, abychom si v následujícím zrození vyzkoušeli, jaké to je, když nám je ubližováno. Není to tedy žádný Boží trest, žádný osud, ale součást plánu duše. Jestliže někdo žil jako masový vrah, potom si v další inkarnaci připraví takový úkol, aby vyrovnal zákon rovnováhy a tím vyrovnal svůj dluh z minulosti. Proto bychom měli chápat, že někteří lidé, s určitým postižením, mohou pouze vyrovnávat svoji karmu nebo při úmrtí člověka v mladém věku jde v mnoha případech o karmu. Důležité je chápat pojetí smrti, ale to snad až v některém z příštích příspěvků. Není pouze karma jednotlivců, ale i celých národů a jestliže jsme si donedávna řešili každý svoji karmu jako jednotlivci, tak v současnosti nastupuje karma národů. Národy, které nějakým způsobem vybočily z rovnováhy nyní zažívají vyrovnání v podobě zkoušek, které v minulosti připravily jiným národům.

Nyní trochu historie

Španělsko, Portugalsko, Řecko, Francie, Velká Británie Holandsko, Belgie, Německo, Rakousko, Itálie atd. Co nás napadne, když si přečteme jména uvedených zemí? Každého samozřejmě něco jiného, ale zamysleme se, proč jsem napsal zrovna tyto národy pohromadě v souvislosti s tím, co se nyní děje a výše napsaným? Všechny tyto státy byly více, či méně kolonizátoři. Omlouvám se, pokud neuvádím přesný název pro dobývání, okupování, zabírání, či jiné uzurpování ostatních národů. Uvedené země narušily rovnováhu a právě tato rovnováha je v současnosti vyrovnávána.
Podívejme se, co všechno v minulosti provedlo Německo téměř celému světu. Rozpoutalo největší válku v dějinách lidstva, čímž některým bytostem urychlilo karmu na jedné straně, ale zároveň uvedlo svět do nerovnováhy na straně druhé. Pokud připustíme, že jde o karmu, není třeba jakkoliv komentovat, odsuzovat, či jinak řešit situaci v Německu. Samozřejmě můžeme sáhnout ještě po jedné zemi, která je v současné době doslova kolonizována muslimským světem. Jde o Velkou Británii. Její rozsah, co do kolonizování světa nemá obdoby. Podepsala se na 3,5 milionu afrických otroků dovezených a prodaných do USA. Rabovala v Indii, kde brala místním obyvatelům suverenitu nebo je držela pod přísnou kontrolou impéria. A dnes? Energie, kterou svými činy uvedla do nerovnováhy, se opět vrací. Co více dodat?

Nyní trochu z domova

Vraťme se opět na náš dvoreček a zamysleme se, proč k nám současní uprchlíci nechtějí. Považují nás za xenofoby? Nemáme tak vysokou životní úroveň? Nejsme pro ně zaslíbená země? Nebo jim nemáme z materiálního hlediska co nabídnout?
Pokud hledáte odpověď na otázky uvedené výše, tak se ani nemusíte namáhat, protože ji nenajdete. Naše země byla odjakživa nazývána srdcem Evropy. Ona jím je nejen z geografického hlediska, ale hlavně z pohledu energetického. Zatímco v minulých letech byla světová duchovní centra v Tibetu nebo v Peru, současné světové duchovní centrum se nachází v Čechách a na Moravě. Praha má například několik energetických bodů, které ještě sehrají obrovský význam. Když pominu naši zemi, jako energetické centrum, tak nemohu opomenout její význam a čistotu z hlediska karmy, neboť náš národ nikomu v minulosti neubližoval, ani neuzurpoval jiné národy. Již Karel IV. odmítl křížovou výpravu do Turecka, čímž nám v současnosti nesmírně pomohl.

Nyní trochu odvahy

Pokud se bojíte událostí současného světa, tak doporučuji pochopit sám sebe, neboť nikdo nám nemůže ublížit. Tedy kromě nás samotných.

Jiří Lexa, Lužec nad Cidlinou 25.11.2015

Je Bůh ten, kdo stvořil zlo?

http://czechfreepress.cz/vlastimil-suchy/je-buh-ten-kdo-stvoril-zlo.html – úryvek z článku pana V. Suchého

les1

Pan profesor na univerzitě položil svým studentům otázku: „Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?“

Jeden ze studentů nesměle odpověděl: „Ano, všechno je stvořené Bohem.“

„Stvořil Bůh všechno?“ ptal se dál profesor.

„Ano, pane,“ odpověděl student.

Profesor pak pokračoval: „Jestli Bůh stvořil všechno, tak to znamená, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky principu, že naše činnost určuje nás samotné, by tedy mělo platit, že Bůh je zlo.“

Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený. Najednou zvedl ruku jiný student.

„Pane profesore, mohu vám položit otázku?“

„Samozřejmě,“ odpověděl profesor.

Student se postavil a zeptal se: „Existuje chlad?“

„Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno?“

Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval: „Ve skutečnosti, pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je chlad pouze nepřítomností tepla. Člověka a předměty můžeme popsat a určit jejich energii na základě přítomnosti anebo vytvoření tepla, ale nikdy ne na základě přítomnosti či vytvoření chladu. Chlad nemá svoji jednotku, kterou ho můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abychom mohli popsat to, co cítíme v nepřítomnosti tepla.“

Student pokračoval: „Pane profesore, existuje tma?“

„Samozřejmě že existuje“, odpověděl profesor.

„Znovu nemáte pravdu, tma stejně tak neexistuje. Ve skutečnosti je tma díky tomu, že není přítomno světlo. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli měřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla.“

Následně se mladík zeptal: „Pane, existuje zlo?“

Tentokrát profesor nejistě odpověděl: „Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného než projev zla.“

Na to student odpověděl: „Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy nepřítomnost Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma, nebo chlad – tedy v nepřítomnosti světla, tepla a lásky.“

Profesor si sedl.

Ten student se jmenoval Albert Einstein.