Prohlášení premiéra Austrálie – Jediná cesta pro Evropu

 Ne často se stane něco, co řekne politik a nepotřebuje to můj komentář. Tentokrát ano. Tohle chci slyšet od politiků naše státu i EU. A hned!

Celý svět potřebuje takového vůdce! Předseda vlády Kevin Rudd – Austrálie

Muslimové, kteří chtějí žít podle islámského práva Sharia, byli ve středu vyzváni, aby opustili Austrálii, čímž se vláda zaměřila na radikály ve snaze odvrátit možné teroristické útoky. Cituji:„Přistěhovalci, ne Australané, se musí přizpůsobit. Přijměte to, nebo odejděte. Jsem unavený obavami tohoto národa u toho, zda nejsme ohroženi nějakými jedinci či jejich kulturou. Od teroristického útoku na Bali jsme u většiny Australanů zaznamenali nárůst vlastenectví.“Naše kultura se vyvíjela během více než dvou století bojů, pokoušení a vítězství milionů mužů a žen, jež usilovali o svobodu. Mluvíme převážně anglicky, ne španělsky, libanonsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky, nebo jakkoli jinak. Tudíž, pokud se chcete stát součástí naší společnosti, naučte se jazyk! Většina Australanů věří v Boha. Není to žádný politický pravicový nátlak, ale prostý fakt, neboť právě křesťanští muži a ženy založili tento stát na křesťanských principech, což je jasně zdokumentováno. A je jistě vhodné, aby to bylo vyobrazeno na stěnách našich škol. Pokud vás bůh obtěžuje, navrhuji vám, abyste uvažovali o jiné části světa jako svém domově, neboť Bůh je součástí naší kultury. Vaši víru můžeme akceptovat, a nebudeme se ptát proč. Vše, co žádáme, je aby jste vy akceptovali tu naši a žili s námi v souladu a pokojném soužití. Tohle je naše země, naše půda a náš způsob života a dáme vám veškerou příležitost k tomu, abyste toho všechno mohli užívat. Ale jakmile jste si začali stěžovat, naříkat a remcat o naší vlajce, našich závazcích, naší křesťanské víře nebo našem způsobu života, velmi Vám doporučuji využít další přednosti naší skvělé australské svobody – právo odejít. Pokud jste nešťastní, odejděte. Nenutili jsme vás sem přijít. Požádali jste, abyste tu mohli být. Tak přijměte zemi, která přijala vás.“
Zdroj.: Rande.cz

Rady pro všední den

www.miroslav.zelenka.cz

1-16266109-300x260

Jedná se o doporučení věcí, které se mně osvědčily. Vše je zcela individuální a záleží na každém jedinci, jak mu cokoliv z jednotlivých informací bude vyhovovat. Zdůrazňuji, jedná se pouze o doporučení na základě vyzkoušené osobní praxe a rozhodně ne o nějaké dogma. Doporučení budou takovou ukázkou jednodenního cyklu. Pro různé dny může být a také bývá mnoho různých odchylek, takže je potřeba vše vnímat částečně jen jako určité schéma, jen jako jakýsi vzor s tím, že některé dny nebude možno použít nic. Samozřejmě se vzhledem k rozsahu jedná pouze o úryvky a výňatky, protože pokus o jakýsi souhrn by vydal minimálně na jednu knihu, ale třeba se i k tomu jednou dostanu.

Začnu ránem, ale částečně s odkazem na večer. Po probuzení, které jsem si večer při usínání naprogramoval (čas vzbuzení), si dojdu na záchod a po té ještě přibližně půl hodiny medituji, čímž se vyladím na nový den a případně věci, které mě ten den čekají. Při této meditaci je možné rovněž doladit či dosnít některé nepříznivé sny, které mohou mít negativní vliv na naší náladu nadcházejícího dne. Tento vliv snů není dobré podceňovat. Nemálo lidí mi teď říká, že se budí o třetí nebo čtvrté ráno, a to je pak vhodné využít pro uvedenou meditaci. Výhodou pro mnohé lidi je to, že jsou do určité míry vyspalí a při meditaci vzhledem k tomu neusínají. Proto také většinou preferují ranní meditace před večerními.

Po vykonání základní ranní hygieny si naliju čtvrt litru čisté vody. Tuto vodu držím v rukách a „nabiju“ si ji energií tak, že přijímám čistou průzračnou energii do 7 čakry a přes srdeční čakru ji posílám do vody ve sklenici. Po vypití vody používám známý způsob každodenního čištění, tj. cca dvacetiminutové převalování oleje (v mém případě slunečnicového) v ústech. Tento olej se po té pečlivě vyplivne, protože obsahuje látky, kterých se potřebujeme zbavit. Ještě na lačno rozkoušu a spolknu stroužek česneku, který by měl vyčistit naše vnitřnosti od parazitů. Pro stravitelnost česneku ho doplňuji lžičkou domácí majonézy, která česnek obalí a sníží jeho agresivitu v ústech. Vím, že pro mnoho lidí tato procedura je dost drastická a vyžaduje přece jen odolnější žaludek. Po té vypiju druhou sklenici čisté vody. Obě sklenice vody by měly propláchnout a vyčistit naše stravovací ústrojí. Po požití česneku se doporučuje minimálně hodinu nejíst, aby česnek mohl účinně působit.

Otázka stravování je na samostatné téma, takže jen v krátkosti. Existují dvě poměrně protichůdné koncepce a obě mají své zastánce. První koncepce je založena na tom, aby člověk mohl sníst co nejvíce a netloustl, zatímco druhá je založena na tom, aby člověk jedl málo a veškeré potraviny využil. Zjednodušeně se v první doporučuje hodně snídat, střídmě obědvat a minimálně večeřet a ve druhé je tomu téměř obráceně. Způsob stravování většiny lidstva zhruba v období posledních dvanácti tisících let byl takový, že základním motivem jídla bylo přežití, a proto se nejvíce jedlo večer, aby byly kalorie získané z potravy při následném odpočinku co nejvíce využity. Lze do určité míry předpokládat, že dlouhodobé stravovací návyky budou pro nás přirozené a posledních sto či dvě stě let, a to ještě pouze v omezené části Země na tom mnoho nezměnilo.

Z druhé koncepce vycházím i já, i když jsem si vědom, že udržet štíhlou linii je tak o něco těžší. První jídlo lehčího charakteru tak mívám kolem desáté hodiny a hlavní větší jídlo kolem 17. hodiny a mezitím spíše jen drobnosti jako jsou dary lesa či zahrady. Důležitá je při jídla zejména koncentrace na vlastní pokrm a do určité míry odpoutání od vnějšího světa a s ním spojených starostí.

Za neméně důležité považuji, pokud si jídlo připravujeme sami, vařit s čistou myslí a pozitivním vyladění. S negativní náladou je nejlépe nevařit a případně ani nejíst, ale napřed si krátkou meditací mysl vyladit. Zkuste si představit, jakou energii do jídla vkládá kuchař či kuchařka po intenzivní rodinné hádce či obdobné situaci a jaký tato energie může mít vliv na strávníka. V zařízeních hromadného stravování je situace složitější, ale senzibilně vyladění lidé jsou po čase schopni negativně vyladěného kuchaře rozpoznat a takovémuto zařízení se vyhnout. V případě, že je to jen trochu možné, tak doporučuji si ve stravovacím zařízení, kam chodíme pravidelně, získat o kuchaři nějaké základní informace. Většina lidí si neuvědomuje, jak pravidelný příjem potravy naplněné negativní energií může mít negativní vliv na naše zdraví. Obávám se, že tento vliv může být podstatnější než chemické složení a druh potravin.

V průběhu dne je vhodné využít různých příležitostí ke krátkým meditacím, zejména v případech, kdy se cítíme unaveni, ve stresu nebo bez energie. Meditovat se dá i při cestě do práce nebo z práce. Při řízení dopravního prostředku bych to nedoporučoval. Ne, že by to nešlo, ale vyžaduje to přece jen již určitý stupeň pokročilosti, kdy určitý meditativní stav neovlivňuje negativně naši pozornost věnovanou řízení a nezkracuje reakční dobu. Naopak výhodou je vyšší míra intuice a předvídavosti, což může být často důležitější než rychlost reakce. I v pracovním procesu lze využít krátkých meditací k načerpání energie či obnovení rovnováhy po případném konfliktu, o které nebývá někdy a někde na pracovišti nouze. Jsou formy krátkých meditací, kterých si okolí ani nevšimne. Jedná se o meditace s otevřenýma očima, při kterých je zrak upřen do jednoho bodu, což může být i displej počítače nebo dokument, aniž jsou vnímány informace tam obsažené. Krátká meditace na doplnění sil je možná i při fyzické práci monotónního charakteru.

Při všech druzích konfliktu je důležité vědomě dočerpat energii a zejména neoplácet agresi agresí (s výjimkou některých případů fyzické agrese, kdy nemusíme mít jinou možnost), což opravdu není jednoduché a zvládá to jen málo lidí. Mezi toto „málo lidí“ nelze počítat lidi, kteří nereagují agresí ze strachu, protože u nich se většinou jedná o vnitřní agresi, která vzniká potlačením agrese vnější a mívá negativní důsledky na psychické i fyzické zdraví.

Obecně lze doporučit při téměř všech situacích, které vnímáme jako negativní, následující postup. Zastavit se, začít zhluboka dýchat a koncentrovat se na příjem energie.  V případě stresu, když se koncentruji na příjem energie, je dosaženo dvojího účinku. Za prvé se koncentrací na příjem energie doplňuje chybějící energie a za druhé tím, že se koncentruji na příjem energie, přestávám se koncentrovat na příčinu stresu a tím i přestávám původní příčině stresu (konfliktu) posílat energii. Po zklidnění a doplnění energie je vhodné se zamyslet, co je skutečnou vnitřní příčinou našeho rozladění či stresu, protože se jedná o náš psychický vztah k události, která je příčinou našeho stavu. Jedná se vždy o to, že realita neodpovídá naší představě o tom, jak by realita měla vypadat. Opravdu často bývá na místě otázka, jaké je naše oprávnění „vyžadovat“, aby realita byla v souladu zrovna s naší představou.

Neexistují v této oblasti žádné statistiky (alespoň o nich nevím), ale myslím, že bychom se divili, jak často jsou lidé ve stresu kvůli svým „neoprávněným“ až nesmyslným představám, jak by realita měla vypadat. Myslím, že jsme se všichni v životě setkali se situací, kdy někdo byl skálopevně přesvědčen, že je v právu, ačkoliv zcela zřejmě nebyl. Tento fenomén je vhodné mít na paměti při mnoha konfliktech, nejen abychom byly vůbec schopni pochopit postoj toho druhého, ale abychom byli schopni přemýšlet o tom, zda jsme v právu i my, a zda máme „oprávnění“ předpokládat vývoj reality dle našich představ. Často máme tendenci zapomínat, že naše svobodná vůle je omezena svobodnou vůlí ostatních bytostí.

Osobně všem vřele doporučuji vhodnou fyzickou aktivitu přiměřenou věku a zdravotnímu stavu konkrétního člověka. Za nejvhodnější považuji jízdu na kole, běhání na lyžích a plavání, protože relativně přijatelně zatěžují klouby a pohybové ústrojí. Ideálním prostředím je čistá příroda, hlubší les, ale to asi nebude zdaleka prostředí všem lidem dostupné. Přiměřená sportovní zátěž spojená s hlubokým dýcháním má velmi dobrý vliv na zdraví a psychiku člověka. Při pohybových aktivitách se vyplavují endorfiny, které jsou nazývány hormony štěstí a může docházet i ke stavům podobným euforii. Někdy tak také dochází k vytvoření si závislosti, protože endorfiny mají svým způsobem obdobné účinky jako některé drogy, i když možná přesnější by bylo říct, že některé drogy nebo psychotropní látky mají obdobné účinky jako endorfiny. V každém případě je tato závislost mnohem přijatelnější než závislost na lihuneprostých nápojích, což je bohužel časté řešení dlouhodobějších stresů.

Jako vždy i v tomto případě je důležitý vztah konkrétního člověka k fyzické aktivitě, protože jsou lidé, kteří sport milují, a pro ně není žádný problém jej provozovat, ale jsou i lidé, kteří jej provozují jen proto, že se to má a je to zdravé. Rozdíl v přístupu se pak samozřejmě projevuje i v účincích na zdraví a psychiku.

Ostatně se to týká v podstatě všech našich aktivit. Slova klasika zde mluví za vše: „Čím jsem byl, tím jsem byl rád.“ Nepochybně je ideální mít rád co nejvíce z činností, které vykonávat musíme. Není lehké zamilovat si je všechny, ale určitě se dá pracovat na vlastním pozitivním vztahu k těmto činnostem, ke kterým se v mnoha případech dá přistupovat tvůrčím způsobem. Týká se to i činností poměrně stereotypních. V kolektivu rodiny se v příznivé konstelaci dají činnosti rozdělit k přiměřené všeobecné spokojenosti. Poměr činností vykonávaných s chutí a s nechutí logicky vázaně ovlivňuje psychiku každého člověka. Velkou roli tento jev ovlivňuje výchovu a vzdělávání dětí a mladých lidí a bohužel naše současná společnost tomuto tématu nevěnuje patřičnou pozornost, přestože jako národ Komenského bychom teoreticky měli hrát ve světě vůdčí roli. Škola hrou je však nejen v naší společnosti konzumně tržně orientované spíše utopií. Osvícení rodiče a prarodiče mohou v této oblasti vykonat velmi mnoho pro své potomky. Základem je, aby měli dostatek informací a chutí a času tyto informace uplatnit v praxi.

Osobně bych všem doporučil Komenského slova rozšířit na obecnější „život hrou“. Také se říká, že kdo si hraje, nezlobí, i když vnímám slova „život hrou“ v co nejširším slova smyslu. Často je doporučováno a já se k tomu přikláním, že pokud chceme něčeho dosáhnout, tak dobrou metodou si hrát na to, že už jsme toho dosáhli a podle toho se chovat. Jako příklad uvádím to, co jsem doporučil několika lidem a v podstatě to lze doporučit téměř všem lidem. Jedná s o pravidelné a časté opakování slov „Jsem láskyplná zářící bytost.“ s dostatečným emočním procítěním, a to zejména v situacích, kdy máme chuť se chovat způsobem, který je v evidentním rozporu s obsahem těchto slov. Když však v konfliktní nebo stresové situaci najdeme dostatek koncentrace na přítomný okamžik a dostatek emočního zklidnění, abychom si byli schopni s procítěním opakovat „Jsem láskyplná zářící bytost.“, tak pak jsme na takovouto bytost schopni si hrát a podle toho se chovat. Pokud tuto „hru“ hrajeme dostatečně dlouho, takovouto bytostí se skutečně staneme ku prospěchu svému i svého okolí.

Jednou z nejpodceňovanějších fází našeho dne bývá noční činnost zejména spánek. Vím, že většina lidí má tendenci spánek spíše označovat za nečinnost, ale to je hrubé nepochopení funkce spánku. Naše spánková aktivita není o nic menší než aktivita denní, když se jedná o aktivity nefyzické. Lidé, kteří jsou schopni si pamatovat své sny, ví, že množství dějů, které prožíváme v noci, většinou vysoce převyšuje denní aktivity. Použil jsem slovo „prožíváme“ a ne sníme, protože sen vnímáme jako plnou realitu a ve snu (pokud nejsme schopni lucidního – bdělého snění) prožíváme vše se stejnou emoční intenzitou jako ve dne. Dokonce vzhledem k rozmanitosti snů prožíváme často ve snu mnohem více emocí a intenzivnějších než ve dne. Ani soudobá věda ještě plně nedocenila význam spánku a snů pro náš život.

Tak, jak je podceňován spánek, tak jsou podceňovány i podmínky, za nichž spíme a naše příprava na spánek a činnost předcházející spánku. Tomu však odpovídá i kvalitu našeho spánku a z toho vyplývající kvalita relaxace a obnovy energie a v důsledku toho i naše ranní nálada a kvalita našeho následujícího dne. Co je pro mě téměř nepochopitelné, je skutečnost, že někteří lidé jsou ochotni dát za kvalitní večeři v restauraci třeba tři tisíce, ale při výběru postele, na které tráví třetinu svého života, škudlí každou korunu. Z vlastní zkušenosti vím, že po nákupu kvalitních matrací mě a manželku přestaly trápit sice mírné avšak dlouhodobé problémy s krční a bederní páteří.

Velkým problémem (většinu již obtížněji řešitelným) je nadměrné množství hluku, které negativně ovlivňuje kvalitu spánku. Dalším častým „hříchem“ (který už je většinou řešitelný) je nadměrná teplota v místnosti, kde spíme. Mimo jiné vědci nedávno přišli se zjištěním, že vyšší teplota při spánku má nepříznivý vliv na obezitu. Údajně se při nižších teplotách vytváří v těle více hnědého tuku, který má být tělu prospěšný a nevytváří se jako při vyšších teplotách bílý tuk, který zvyšuje obezitu.

Dalším velmi důležitým a rovněž podceňovaným faktorem jsou naše aktivity před spánkem. Vzhledem k tomu, že když se na to soustředím, tak jsem schopen pamatovat si zejména emočně silné sny, vnímám, jak obsah snů odráží naší denní činnost a zejména činnost před usínáním.

Větší fyzická a psychická aktivita před nočním spánkem není příliš vhodná, protože pro usínání je vhodné spíše zklidňování. Negativně se to projevuje na naší schopnosti rychle usnout, pokud máme zájem rychle usnout a mít kvalitní osvěžující spánek. Pokud chceme meditovat, tak je možné, že to prodlouží stav, kdy neusneme. Předpokladem pro meditaci však je zastavení myšlenek a celkové zklidnění, což po předchozí výraznější aktivitě může být obtížnější.

Byl by zajímavý průzkum, který by se snažil zjistit, kolik lidí si uvědomuje, jak jejich spánkovou a snovou aktivitu ovlivňuje činnost před spánkem a zda tomu svoji předspánkovou činnost tomu přizpůsobují. Sledování televize ve večerních a nočních hodinách, kdy jde jeden krimi či akční seriál plný vražd za druhým je skutečně „ideální“ přípravou na to, aby se nám pak zdály podobné sny plné strachu a násilí. Při takovýchto snech je velká pravděpodobnost, že energii v průběhu noci nedočerpáváme, ale spíše naopak, což má za následek, že se ráno probouzíme nevyspalí a unavení.

Samozřejmě hádky a konflikty všeho druhu mají na kvalitu následného spánku rovněž negativní vliv. Vyhnout se konfliktu však bývá většinou těžší než se jen nedívat na akční film nebo horor. V každém takovém případě je vhodné se uklidnit ztišující meditací, případně vytvořením si pozitivního tak zvaného denního snu, což je v podstatě využití naší představivosti k vyladění naší mysli.

V rámci předspánkové meditace všem vřele doporučuji nařídit si vnitřního budíka na dobu, kdy musíme vstávat. Je to otázka cviku, ale po určité době to dokáže velká většina lidí, takže se pak budí v době, kterou si určili při nastavování vnitřního buzení. Velkou výhodou (minimálně ve srovnání se zvoněním klasického budíku) je skutečnost, že k probuzení dochází v nejvhodnější spánkové fázi. Zvonění klasického budíku, případně probuzení jiným člověkem má tu nevýhodu, že se můžeme vzbudit v kterékoliv spánkové fázi. Vzbuzení ve fázi hlubokého spánku je vyloženě nepříjemné a trvá nám delší dobu, než se plně probudíme do správné reality. Rovněž tak ve fázi snění nebývá probuzení vždy příjemné. Pokud si naprogramuje vzbuzení vnitřním budíkem, tak se probouzíme vždy z fáze lehkého spánku, protože naše naprogramovaná mysl včas před probouzením nás převede do lehkého spánku.

Pro meditaci jsou za určitých podmínek vhodné tzv. propínací dechy či hyperventilace. Po delší hyperventilaci, takovém zkráceném holotropním dýchání, dochází ke stavu, kdy kromě jiných vlivů jako je například překysličení mozku, se dostaneme do stavu, kdy nemusíme delší dobu dýchat, což umožňuje hlubší ponor do nitra, snadnější snižování frekvence mozkových vln a snadnější vstup do alfa rytmů.

Propínací dechy jsou vhodné pro uvolnění těla a rovněž v tom případě, že se nám nedaří se zahřát na vyhovující teplotu. Není jednoduché meditovat, když člověk pociťuje chlad. Jen tak mimo základní téma – nejvhodnější pro zbavení se tak zvané vnitřní zimy je horká vana, kterou mohu rovněž doporučit jako výborný léčebný prostředek na různé typy nachlazení a chřipek. Horkou vanou se vlastně imituje horečka, která má léčebné účinky.

Z mých vlastních zkušeností i zkušeností mnoha dalších lidí mohu doporučit k meditacím vhodnou hudbu. Meditační muziky je dnes k dostání velké množství. Zejména v případech, kdy v místnosti, ve které meditujeme, není nízká hladina hluku, je meditační muzika vynikající. Dle mých zkušeností je vhodná muzika monotónního charakteru bez velkých výkyvů v hlasitosti (proto ne vždy je vhodná vážná hudba, která se právě tím často vyznačuje) a beze slov, které by mohly upoutávat naší pozornost.

 

Má vůbec nějaký smysl se duchovně vyvíjet?

intuice

22. říjen 2015

Až na výjimky, kdy jsou mé články reakcí na konkrétní situaci či názor, snažím se přezkoumávat teorie a někdy i tzv. obecně platné názory a hledat možná alternativní vysvětlení některých zdánlivě nepochybných a hlavně zažitých principů. Přitom si zdaleka nekladu sebemenší nárok na nějakou absolutní pravdu, ale snažím se o předložení možných variant tak, aby čtenář mohl získat širší pole informací a díky tomu být i svobodnější. Většinou začínám logickou analýzou a ze vznikajícího logického nesouladu se snažím vytvořit teorii, která by logice neodporovala, což ještě samozřejmě nevypovídá nic o její pravdivosti. Je mnoho lidí, kteří se absolutně nezabývají otázkou smyslu života. Na druhé straně je rovněž stále dost lidí, kteří tuto otázku a její zodpovězení považují za velmi důležitou i z toho pohledu, že řešení významně ovlivňuje jejich hodnotovou stupnici, životní postoje a tím i jejich životní orientaci, jednání a chování.

Otázka smyslu života pro mnoho lidí vyvstává s palčivou intenzitou právě v této době, kdy je velmi reálný předpoklad významných změn v lidské společnosti. To vše za podmínek, kdy velmi nejistá budoucnost je jedinou jistotou přítomnosti, což samozřejmě velmi ovlivňuje skutečnost, že nejistou se stává již i kdysi tak zdánlivě jistá minulost a tak metoda extrapolace může snadno vést k zavádějícím výsledkům.

Proto odpověď na otázku po smyslu života by mohla mnoha lidem pomoct v jejich základní životní orientaci. Byl bych rád, kdyby tento článek pomohl zejména těm lidem, kteří začínají mít, případně již mají, v současné době pocit, že vlastně téměř nic nemá smysl a upadají zbytečně do stavů beznaděje až deprese, i když jim rozumím a jejich pocity plně chápu.

Jedna z nejběžněji používaných teorií v rámci standardních reinkarnačních filozofií je, že smyslem života je vývoj ducha či duše (zde záleží na definici obou pojmů), jehož cílem je ukončení cyklu reinkarnací. Současně je velkou většinou zastánců této teorie tvrzeno, že lineární čas, tak jak ho vnímáme my, neexistuje a že se vše děje současně – minulost, přítomnost i budoucnost.

Dovolil jsem si položit následující otázku několika význačným českým osobnostem v oblasti duchovna, které raději nebudu jmenovat. Otázka zněla: „Jestliže si budeme obecně definovat vývoj jako změnu stavu mezi dvěma časovými úseky a čas neexistuje, jak může nějaká bytost procházet vývojem a vývoj být smyslem života?“ Pro mě tehdy překvapivě jsem se rozumné odpovědi nedočkal. Odpovědi se pohybovaly od mlčení, přes nesrozumitelné věty, až po konstatování, že tam nahoře (nebo dole) běží čas trochu jinak než v našem časoprostoru.

Od té doby se tato otázka pro mne stala určitým měřítkem úrovně tzv. duchovního poznání konkrétního člověka.

Jestliže tedy čas neexistuje (je to pouze jen náš nedokonalý způsob vnímání existence), nemůže existovat vývoj. Jak potom může být smyslem našeho života něco, co neexistuje? Pokusím se předložit určitou koncepci. Tuto koncepci předkládám jako téměř vždy se snahou o vysvětlení z pohledu rozdílných úrovní poznání, protože pouze tak je možno pochopit zdánlivou rozpornost různých teorií o smyslu života.

Musím zdůraznit, že ani jedna z variant smyslu života není méně platná než ty druhé. Ani jedna z teorií snažících se vysvětlit smysl reinkarnací a smysl ži­vota není méně či více pravdivá než druhá. Jen a pouze je nutno bedlivě zkoumat, z které úrovně poznání je nám jeden z aspektů absolutní pravdy předkládán.

Z pohledu úrovně poznání – „Bůh – Universum“

Reinkarnační zákony prostě slouží jako jedny z pravidel Kosmic­ké hry, jako součást superprogramu superpočítače, který slouží stálému tvůrčímu procesu, stálému procesu věčně se opakujícího stváření Světa. Neexistuje žádný vývoj – vše je součástí Boha a Bůh nemůže být dokonalejší. Pokud bychom připustili, že bůh není dokonalý, omezili bychom ho tím a omezený bůh není Bohem v tom nejširším smyslu (Já jsem všechno, to co je i není).

Kromě toho je nutno si uvědomit, že vše se děje současně, minu­lost, přítomnost i budoucnost.

Z pohledu 1. úrovně pravdy – „Bůh – Universum“ smyslem života je život. Dovolím si zde parafrázovat heslo olympijského hnutí – smyslem života není zvítězit – dosáhnout dokonalosti, ale zúčast­nit se Kosmické hry jako spolutvůrčí prvek.

Z pohledu úrovně poznání – „Vědomí – Stvořený svět“

Bytost vstupuje jako částečka univerzálního Vědomí boha Stvořitele do reinkarnačního procesu, aby si vyzkoušela všechny principy a aspekty Stvořeného světa, aby si zahrála všechny role Kosmické hry a tak se poznala ve své celistvosti.

Z pohledu 2. úrovně poznání – „Vědomí – stvořený svět“ smyslem života je poznání. Poznání sebe sama ve své celistvosti a kom­plexnosti, čímž je míněna Bytost (ne člověk) vstupující do mnoha životů, v jejich mnoha podobách, z nichž pouze malá část rolí je role člověka.

Z pohledu 3. úrovně poznání – „Bytost – reinkarnace“

Bytost prochází jako zdánlivě oddělená součást Boha uvědomu­jící si sama sebe vývojem od nejnižší úrovně až po úroveň nej­výše dosažitelnou v rámci reinkarnací. Jednotlivá vtělení pak jsou přirovnávána ke třídám ve škole. Když se někomu během jednoho života nepodaří pochopit učební látku určenou pro danou třídu, musí (a chce – protože Bytost ve své neinkarnované formě touží po vývoji) si danou třídu a učební látku zopakovat znovu.

Z pohledu 3. úrovně pravdy – „Bytost – reinkarnace“ smyslem ži­vota je vývoj. Opět zdůrazňuji, že míněn je vývoj Bytosti od fo­rem nejjednodušších a nejnižších, kterými mohou být subato­mární částice, popř. nám dosud neznámé částečky „hmoty“ (možná struny) až po formy, ve kterých jsou Bytosti na nejvyšším vývojovém stupni, ale ještě podléhají reinkarnacím a zákonům karmy.

Osobně nesdílím názor, že by tímto nejvyšším stupněm mohl být člověk.

Z pohledu úrovně poznání – „člověk – prostor a čas“

Člověk je podřízen zákonům karmy (zákonu příčiny a následku) a každý jeho čin či myšlenka mají své důsledky, které se projeví na osudu člověka v současném nebo v některém z budoucích životů. Opět velmi zjednodušeně řečeno to lze formulovat tak, že za dobré chování je člověk odměněn lepším osudem a za špatné chování horším osudem.

Z pohledu úrovně poznání – „člověk – prostor a čas“ smyslem života je štěstí.

Použil jsem výraz štěstí pro jeho názornost a jednoduchost, ale vhodnější by pravděpodobně bylo uvést vnitřní klid a mír, har­monie, vyrovnanost, protože nejsou v tomto smyslu pod pojmem štěstí míněny materiální statky či úspěchy.

Štěstí je stav mysli člověka, ne stav tzv. reality, která člověka ob­klopuje. Je nutno hledat vyváženou harmonickou střední cestu mezi krajními polohami východního a západního stylu myšlení, jak štěstí dosáhnout. Východní pól myšlení charakterizovaný pojetím „nic nechtít“ a západní protipól charakterizovaný pojetím „všechno mít“.

Pokud člověk nic nechce, týká se to i jeho vývoje. Takto abso­lutně pojaté „nic nechtít“ však odpovídá nižším vývojovým stup­ňům, kterými už bytost v nižších formách předcházejících člo­věku již prošla. Jestliže bychom tedy chápali z pohledu nejvyšší úrovně poznání, že smyslem života je život, přesněji vyjádřeno tvůrčí proces a naopak zjednodušeně řečeno smyslem je něco prožít, proč by potom nejvyšším smyslem našeho života měl být vývoj, jehož završením by bylo ukončení cyklu reinkarnací?

Přicházíme do tohoto života s tím, abychom tady něco prožili a pak bychom měli udělat hlavním cílem našeho života to, abychom unikli z koloběhu reinkarnací a už nikdy nic neprožili. Zdá se, že to není zcela logické.

Tím nechci říct, že nemá žádný smysl práce na vlastním vývoji. Samozřejmě má. Jedna z her Velké kosmické hry je hra na reinkarnace a na vývoj a tím, že jsme se do této hry vstoupili, přijali jsme i její pravidla. Hlavním smyslem je si tvůrčím způsobem zahrát. Pokusím se o určité přirovnání s běžnou lidskou činností, kterou jsou hry. Až na „patologické vítěze“ (jejichž hrou je hra na vítěze) si velká většina lidí jde zahrát tenis, golf, fotbal, karty či šachy a budou hrát pravidelně i kdyby třeba stále prohrávali, protože je baví vlastní hra. To však není v rozporu s tím, že se snaží v rámci pravidel (někteří i mimo rámec) vyhrát.

Mnoho lidí, a pravděpodobně asi většina, je nespokojeno s průběhem vlastního duchovního vývoje a někteří se tím vyloženě stresují. Určitým záměrem tohoto článku je přispět k pochopení, že smyslem života je ta práce na sobě a ne dosažení jakéhokoliv výsledku v tomto životě. Životů je před námi mnoho a cíle nemůže být nedosaženo, protože už ho dosaženo v některé z alternativních přítomných budoucností bylo.

Další otázkou je samozřejmě ještě i to, co si kdo pod výsledky své „duchovní“ práce představuje. Zejména získání určitých schopností, jako je vidění aury, jasnovidectví, telepatie, senzibilita, léčitelské schopností apod., může někdy vést spíše k posílení ega a závislosti na něm, než ke zvýšení (zjemnění) vibrací vědomí a postoupení na vyšší úroveň.

Není nutno závidět různé půlroční až roční pobyty v ašrámech ani lidem působícím duchovně díky jejich senzibilním schopnostem.

Znám lidi, kterých si mimořádně vážím a předpokládám, že jsou na vysokém stupni duchovního vývoje, kteří žijí naprosto běžným životem a vůbec se otázkami ducha, duše a duchovního vývoje nezabývají.

Náš běžný život také může být naplněn láskou a meditací a nemusíme kvůli tomu odjíždět kamkoliv. Vše důležité se stejně odehrává v našem nitru. Vždy a za všech okolností má život smysl pro každého z nás a tak ho tak také žijme.

Miroslav Zelenka, www.miroslav-zelenka.cz

 

Kde se bere velká síla u lidí ve svalech?????

Ženy vlastnia kolosálnu silu, no neuvedomujú si ju…..

QHV98U6H000

Túto silu väčšina žien nepoužíva, len malé percento žien používa malú časť tejto sily. Spomeňte si na príbehy, ako kvôli ženám začínali vojny, rytieri strieľali v dueloch jeden druhého kvôli ruke a srdcu ženy. Tie ženy boli určite jedinečné, jasne si uvedomovali svoju silu a múdro ju používali.

Pokiaľ žena nepoužíva svoju ženskosť, tak začína používať mužskosť. A samozrejme, okamžite prehráva, pretože ona nie je muž. Jediný spôsob pre ženu, ako získať svoje (napríklad pozornosť neprístupného muža, zachovanie lásky v rodine, atď.), je byť Ženou! Správať sa ako žena.

Čo znamená správať sa žensky? To znamená používať celé spektrum svojej krásy, krásy vonkajšej aj vnútornej. To by nemala byť figurína v krásnom obale, ani zamračená s krásnym vnútorným svetom. Vo všetkom je potrebná harmónia. Ženy sa boja byť jasnými, boja sa vyjadriť samé seba. Obliekajú si tmavé šaty, šedé šatky a dúfajú, že si ich muži všimnú. Ale pre mužov je dôležité vidieť krásu, vidieť vedľa seba slnko, ktoré svieti..

0fafa9bdfdad19c949250aa0ac6530cc

To znamená, byť naplnenou a šťastnou. Ukazovateľ naplnenosti je ničím nepodmienený úsmev. Pozrite sa teraz na seba, usmievate sa alebo sedíte zamračená ako sivý mrak? Pokiaľ sa mračíte, potom je potrebné zvýšiť zásoby ženskej energie, odložiť všetky povinnosti, odtrhnúť sa od čítania a ísť sa radovať príjemnými zážitkami. Drahé ženy, muži ľúbia vaše úsmevy. Kvôli nim sú pripravení na veľké skutky a hrdinské činy. Sú ochotní byť pre vás vznešení, štedrí, odvážni, pokiaľ s nimi budete hovoriť s úprimným úsmevom a nežnosťou v hlase.

To znamená, byť hravou a energickou. Ženy si často myslia, že mužov, a to najmä v pokročilom veku, priťahujú mladé dievčatá. Ale tam zohráva hlavnú úlohu iný dôvod. Mužov priťahujú ženy, v ktorých je energia. Pokiaľ máte 50 rokov, ste plná energie a hravosti, muž od vás nikdy neodíde. Muž potrebuje cítiť vašu energiu, lebo žena je pre muža ako voda, ktorá hasí jeho smäd. Celé tajomstvo lásky je v harmónií medzi energetickým, duchovným potenciálom ženy a muža.

Byť Ženou znamená vlastniť vysoký duchovný evolučný potenciál. Pokiaľ je žena krásna a plná energie, ale úroveň duchovného potenciálu je nízky, muž sa bude s vami stretávať, spať s vami, ale ženiť sa mu s vami nebude chcieť. Pokiaľ sa aj ožení, väčšinou sa skoro začne obzerať po iných ženách. Žena by mala rozpoznať svoju božskosť a precítiť ju. Mala by sa zaoberať svojím rozvojom a vnášať lásku na všetky roviny existencie. Potrebuje pochopiť predurčenie ženy, to znamená, prejaviť ženské vlastnosti, ktoré sa najlepšie prejavia a realizujú v rodine, ako žena a matka.

qx4iemkge5U

Na akú duchovnú úroveň sa žena rozvinie pred stretnutím s mužom, u takého muža z podobnej úrovni zapáli oheň lásky, čiže vznikne zharmonizovanie vzájomných energií. Táto vzájomná harmónia môže trvať nekonečne dlho, alebo môže byť iba na krátky čas, to už záleží na oboch, ako budú udržiavať synergiu medzi oboma úrovňami.

Žena na vysokej duchovnej úrovni nikdy nepustí k sebe muža pri prvých stretnutiach. Dá mu jasne najavo, že neseriózne vzťahy ju nezaujímajú. To znamená, že jej čistota, jej ženskosť, jej láska sú predurčené len pre jedného, toho najlepšieho muža.

Žien na vysokej duchovnej úrovni je dnes málo, väčšina sú ženy, ktorým ženské hodnoty veľa nehovoria. Často sa správajú ako muži, večne nespokojné alebo utrápené, dokonca s cigaretou v ústach alebo konzumujúce alkohol. Čo s takými ženami? Žiadny normálny muž si nebude chcieť s takou ženou založiť rodinu. Možno ju aj použije niekoľkokrát, ale žiť s ňou trvalo nebude. Žena, ktorá si ničí svoj genetický potenciál, to znamená bunky vajíčok, ktoré nosí od narodenia v maternici, toxínmi z cigariet, alkoholu, hormonálnou antikoncepciou, atď., je zodpovedná za všetky defekty a zdravotné obmedzenia svojich budúcich detí a vnúčat. S takou ženou si normálny a mysliaci muž nikdy nebude chcieť založiť rodinu.

Russian-girls-Perfect-photo-hv_dp18765987

Mužov priťahuje ženská múdrosť, ženskosť, nežnosť, inšpirácia, láska, hravosť, krása, čistota. Takú ženu pre seba duchovne vyspelí muži hľadajú a pokiaľ ju nájdu, chránia si ju ako oko v hlave, pretože taká žena je ako drahokam, skutočný poklad medzi miliardou falzifikátov.

Drahé ženy, aký muž bude s vami alebo už je, aká rodina vás čaká, závisí od toho, nakoľko ste Žena. Buďte ženské, rozvíjajte sa, chráňte v sebe harmóniu a vtedy šťastie, radosť, láska budú vašimi večnými spoločníkmi.

Z materiálov „Slovanský Ženský Spas“

Preložil: OZ Biosféra www.biosferaklub.info